Květnový Tusal 2012

Ach, ta skleroza...Jenže lepší už to asi nebude... Už to tělo nefunguje, jak kdysi :o)
No, něco málo za ten měsíc zase přibylo, ale chtělo by to víc deště, aby jeden neměl tak silné nutkání být pořád venku :o))

Tam, kde to mám ráda...

Teď není čas na šití, plstění, uklízení...Teď je veškerý čas soustředěn na zahradu. Jaro je tak rychlé a zdá se, že rok od roku zrychluje. Zdá se to jen mně?
Ale jsem smutná... Přišli zmrzlíci a to, co nestačily zničit tuhé mrazy na začátku roku, dokončili...
Je beznadějný pohled na zkroucené listy červeného javoru, na zvadlé květy opadavých azalek, sotva rozvinuté lístky syrských ibišků... Ani modré hrozny vinné révy nám letos nebudou dopřány.
Ach jo... Ale věřím, že si příroda opět bude vědět rady a možná nám to příští rok vynahradí.

Svatební....

Jak nevěsty vypadají stromy na jaře... Něžné, křehké, vonící, ale plné odhodlání a vnitřní síly dát ze sebe pro nás to nejlepší a nejkrásnější.

A bílé... Nemohu se vynadívat na to nádherné spojení zelené a bílé...

 A pohled do nebe přes koruny stromů... Vyrovná se snad jen pohledu na usměvavou dětskou tvář...

 Vzrůstem malé, ale s neskutečnou silou. Vyrostou i tam, kde by to člověk nečekal...

A i když je nevidíte, zaručeně je ucítíte!

O barvách....

Takovéto hodně barevné období jsem měla naposledy snad, když byly děti malé. Když jsem začátkem letošního roku totálně propadla vášni zvané plstění, netušila jsem, že mě zároveň dokonale pohltí i všechny možné i nemožné barvy.
Má první vlna byla z jednoho malého obchůdku, ručně barvená a pro svou barevnou nerovnoměrnost pro mě neskutečně inspirující. V jediném česanci se nachází několik odstínů a vlna si přímo říká, který použít teď sem a který tady...
Australské merino, objednané na Fleru mě zase nadchlo svou jemností a dokonalými tóny.
Každá má něco do sebe...

 Nedávno byla dcera na svatbě své spolužačky a podařilo se jí chytit hozenou kytici. A tak nám nádherná kytice z bílých tulipánů, fialkových frézií a umělých květů levandule (bohužel, nepodařilo se sehnat živou, a bylo přáním nevěsty, aby levandule nechyběla) zdobila několik dní náš byt. A jako bonus navíc ještě dvě kytice lilií... Umíte si představit tu neskutečnou vůni, když se lilie plně rozvinuly?...

 Jeden jediný obrovský list z  kytice, slunce a náhoda mě přivedly k těmto fotkám .. :o)

O mé genialitě....

Budou to co nevidět dva roky, co jsem si ke kuchyňskému nádobíčku pořídila nový ruční šlehač, neboť ten starý – mimochodem velmi dobrý pomocník a trvanlivý k tomu – už se pomalu ale jistě odebíral do věčných lovišť, což dával najevo smrádkem z větracích mřížek.

Koupila jsem si jej bez takového toho bazmeku  - mixovací noha, či tak nějak se tomu říká… To mixování totiž ještě můj stařeček zvládal, neboť tento úkon netrvá tak dlouho, jako šlehání…

Jenže už  i na tuto jednoduchou a rychlou činnost začal nadávat smradem a tak jsem zapátrala na netu, zda se dá tato noha – nástavec dokoupit. Dala, i zakoupila jsem výrobek a začala používat.  

JENOMŽE…. Můj nový Boschík z ničeho nic přestal poslouchat a jeho funkce skokového přepínání pro šlehání se zablokovala! Pokyn turbo vykonával bez kecání i s metličkami i s nohou. Ale pracovat pěkně po rychlostech až k nejvyššímu stupni se mu rázem nechtělo. Zkoušela jsem s ním třepat, jestli neštěrká – že by se mu jako uvnitř něco uvolnilo a blokovalo funkci – ne, nic.

Umíte si představit turbo zpracovávání třeného těsta, když potřebujete zamíchat na nízký stupeň moučkový cukr = práší se….hladkou mouku = práší se….?

Ano, mohla bych tyto suroviny vmíchat vařečkou, ale proč, když mám mixér, no ne? Ne, já jsem použila jedinou v tu chvíli dostupnou funkci – turbo!  Jak vypadala kuchyň a já… Fotky nebudou.

Celá nešťastná jsem začala komunikovat s internetovým obchodem a jejich poradnou, se servisním střediskem, ofotila jsem si záruční list, napsala elaborát s popisem, co mému broučkovi je a chystala se, že už ho teda v pondělí zabalím a podám na poštu….

Ale, než jsem ho chtěla strčit do krabice, říkám si: „Ještě zkusím cvaknout, jestli nedostal rozum“. (Tady by teď mělo být minimálně 7 smajlíků s vyvalenýma očima) Cvakal krásně napravo i nalevo.  „Týbrďo! Funguje! Dobrý – nikam nepojedeš!“

A včera?.... Brokolicový krém si žádá turbo mixování nohou. Tož jsem mixovala. A co myslíte? Jen tak, ze srandy jsem zkusila, co na to přepínání rychlostních stupňů… NIC!!!

Zase nešel!

Vzhledem k tomu, že zásadně nečtu návody k použití – co asi tak může být složitého na mixéru, že? – jsem svěsila ramínka s tím, že ho sbalím a zajdu na nejbližší prodejnu, jestli by se mi na něho nekoukli a neporadili wo co gou… I za cenu, že se strapním, jako nedávno s kulmofénem… :o)

A pak….HEURÉKA! Ono totiž, když se vycvakne ta noha, je tam takový šíbr a ten se má zatáhnout, aby nedošlo náhodou k úrazu, nebo namotání třeba utěrky, protože v těle mixéru je ta rotující část, no a to je právě ta sranda! Jakmile to člověk zatáhne, mixér funguje jak má, jakmile ne, způsobí to blokaci a přepínač nefunguje….

Takže ve výsledku, není to ani tak popis mé geniality, jako spíš popis mé začínající senility, neboť ten samý mechanismus je i na starém přístroji….

Ano, zveřejněním tohoto mého postřehu se ztrapňuji před mnoha inteligentními osobami a tímto se trestám za to, že nečtu návody k použití….

P.S. Nejsem blondýna….O to je to horší…

P.S. Nic proti blondýnám…♥