30. 9. 2012

Když končí září...

Malíř Podzim zkouší znovu a znovu své krásné teplé barvy na všechny trávy, listy a plody...  A my znovu a znovu podléháme jeho svodům...

Když sklánějící se slunce kouzlí v korunách stromů se stíny, my s dojetím bereme do rukou Létem malovaná jablíčka, ukládáme je do lísek abychom ve dnech, kdy paní Zima už dávno třímá vládu nad krajinou, se kochali jejich teplem ukrytým až do jadřinců...

 Jen jeden jablečný strom nám roste na zahradě. Jablka má každým rokem, ale tak krásná a tolik snad ještě neměl. Jmenuje se Jonatán a je o něm jedna krásná písnička, tak si ji pusťte :)










23. 9. 2012

22. 9. 2012

Podzimní výměna...

Můj malý příspěvek do kolotoče podzimních dárečků....

U Věrky na blogu proběhla v těchto dnech další krásná akce a já jsem se také velmi ráda zúčastnila. Losem mi byla vybrána Jitka.
Co jiného mohla ode mně čekat, než plstění, že? :o) Ale pak jsem ještě to podzimní ladění "zjemnila" vzpomínkou na léto a ušila polštářek pro zavěšení třeba na ramínko mezi šaty, plněný levandulí...





19. 9. 2012

Dřeváky...

Musely si počkat, ale dočkaly se...

Mám je už víc, než 10 let. Přivezla jsem si je stejně, jako výlevku na zdi, ze Šumavy od strejdy. Výlevka by skončila ve šrotu a dřeváky by nejspíš proletěly komínem. Vlastníma rukama je vyrobil strýcův tchán kdysi hodně dávno po vzoru ruských mužiků, kteří v takových dřevácích chodívali v zimě v létě. Děda Svěchota byl totiž za 1.světové války v Rusku a zdály se mu pohodlné a účelné. Na šumavském statku sloužily k nazouvání na boty cestou do chléva, nebo pro dříví, či jen tak po dvoře. Posledním jejich "obyvatelem" je červotoč (doufám, že jeden!!) Bohužel, neplatí na něj žádné postřiky, či jedovaté lázně, ba přežil i ukrutné letošní mrazy!!
Pořád jsem nevěděla, kam s nimi, až nás s tátou napadlo, že na kamenné zdi ten červotoč nebude mít co žrát, jen ty dřeváky.
Trochu jsem je na té šedivé zdi "zvýraznila" krušpánkem a řebříčkem a počítám, jestli si v tom druhém nepostaví na jaře někdo hnízdo? :o))




  Malinká zahrádka se krásně rozrůstá...

 Ona zachráněná a "vytuněná" výlevka :o)

 Zraje jonatán, odcházejí denivky...

 Hotový azbestový truhlík. Letos už ho osazovat nebudu, na jaře to půjde líp :o)

17. 9. 2012

Tusal v září...

Už začíná foukat...Už jsou rána chladnější... Malíř podzim začíná roztahovat své plátno... Babí léto nenápadně přechází z krátkých rukávů do svetříků...

Asi jsem byla trošku lenivější Julko. Moc mi toho nepřibylo :o)


16. 9. 2012

Kyčera...

Taková malá oslava čtyřech padesátníků na chalupě v lesích, kde se zastavil čas...

Sice jsme se "mastňácky" vyvezli až nahoru, ale když nám už tak dobře neslouží kolena, kyčle a páteř... :o) A kdo to všechno má tahat?? Skoro pro 30 lidí!???

Sešli se kamarádi, kteří spolu prožili nejedno dobrodružství, nejednu dlouhou cestu, vojnu, školu, radosti i zklamání....Sešli se kamarádi, které pojí láska k horám, mořím... Prostě romantici. I když je život semlel a jako voda, obrousil jim hrany....




 Pohádkově krásné okolí, veverky upalující s vlašskými ořechy v tlamičkách ke svým spižírnám, klid a mír a večer u ohně s kamarády a kytarami... 
Co dávali o víkendu v televizi, opravdu netuším.. :o)






 Chlapi sobě.... :o)) Aneb - jak vychladit na teplotu "tak akorát" sud piva bez chladicího zařízení a neutopit ho. 
No,... ženská žasne a odborník se diví... :o)))

Chalupa z roku 1876, bez elektřiny, jen s několika LED žárovkami napájenými baterií z traktoru. Nějakým způsobem tam tekla v kuchyni i teplá voda přes ohřívač... Asi kouzlo :o)) Ovšem pozor! Kdo by čekal latrínu někde u lesa, byl by nejspíš překvapen a staromilec zároveň i zklamán, záchodky byly splachovací na vodu přivedenou samospádem z kopce nad chalupou :o)









 Poklady nalezené v chalupě... Nádherné babičkovské talíře...


 Tady se mlelo obilí...

 Pračka kývačka (vpravo) a nejspíš její modernější kolegyně. Po zvednutí víka je vidět dole rošt podobný valše a na víku něco podobného, kdy při otáčení klikou tyto dvě valchy perou prádlo mezi ně vložené... Asi..









9. 9. 2012

Kočičí...

Kočičí návštěva na zahradě...
Po loňských zkušenostech s venčením kocoura na zahradě - byl drzý, syčel a sekal drápy! - jsem tomu dnešnímu venčení moc nevěřila, ale dcera nedala jinak, tak jsme ho taky vyvezli... Kupodivu, dal by se snad i namazat na chleba, jak byl milý :o)) No, moc jsem toho neudělala, protože jsem za dcerou a kocourem neustále běhala s foťákem :o))
Kocour je z toho prostoru vždycky úplně paf! Těch vůní, ta měkká tráva, ty stíny, motýli, ptáčci....
Ale protože je to gaučový kococur, většinou se pohybuje po kamenných chodníčcích, vyvaluje se na balkónu nebo na gauči a místo aby si brousil drápy o stromy, drásá křesla v chatce.... Prostě gaučák... :o)))
Co má ale opravdu zakódováno, je lov. Jakmile zjistil, že se v koupališti cachtá sýkorka, přilepil se k zemi a plíživým pohybem (já tady vůbec nejsem) se přibližoval k nádržce. Jsem si jistá, že kdyby neměl připnuté vodítko, sýkorka by nezdrhla. Vodítko má připnuté pro jistotu. Už jsme ho několikrát lovili u sousedů. On podleze, ale my musíme přes branky a když sousedi zrovna nejsou doma, tak... Takže i když se mu to asi nelíbí, nedá se nic dělat, předcházíme problémům...
Cestou tam - vše probíhalo OK. Cestou zpět - nejdřív se počůral a pak i po...l..... :-/
Ale to je úúúplně ale úúúplně normální v jeho případě :o))))

 Ťuťu ňuňu....
 Asi něco zajímavého na stromě a asi v peří....



 Jo, je tam, na švestce. 
 Ale počkám, co kdyby? :o)