lalala... Tři ptáčkové visí :o)
Když bolí záda (už týden na tabletkách a od zítřka infuze...chjo..) a jeden se ani pořádně nenají, páč nemůže sedět. Gauč už zná líp, jak pantáta, i když v TV krom nekonečných Vražd v Midsomeru nic není. Když krom nejnutnějších pohybů ukrutně trpí nudou a to svědění rukou se už nedá vydržet, vzpomene si, že někde má něco nedoděláno a jde po tom jak foxteriér po lišce! I vyškrábala jsem se do skříně pro rouno a začala plnit a sešívat ptáčky, kteří na mě tak nějak čekali (jednou na ně dojde - a došlo :o)) Pár perliček místo vočiček a šňůrka na zavěšení a tady jsou :o)
A tak jsem přemýšlela celý víkend, jakpak se asi dopravím do nemocnice za panem MUDrem, když manžel v práci, syn na brigádě, dcera v NY... (A busem - to je tak na víc jak půl hoďky, jestli by byl přípoj ...)
No, že to nebylo nejhorší, tak jsem se rozhodla, že přece ženská vydrží kde jakou bolest a pojedu samochodem sama! Zobla jsem ranní dávku tbl, za záda jsem si naštelovala polštářek plněný pohankou, zaťala zuby a vyrazila. A ono to šlo! :o)) Sice jsem se asi chvílema divně křenila, ale co, ať si ti naproti myslí, co chtějí, že jo?
Bez havárie jsem dojela tam i zpět a pohankový polštářek se mnou pojede i zítra a pozítří a ..celkem 10x.
Radost z toho píchání nemám, ale hlavně, když to už konečně pomůže!
