Je ten čas...

Těším se jako malá, těšila jsem se i letos, jenomže...

Jsou chvíle, kdy brečíte pro nic za nic. Jsou chvíle, kdy brečíte, protože cítíte smutek, lítost... A pak jsou chvíle, kdy brečíte a cítíte bezmoc, ale přesto ještě tam někde hluboko svítí ten ohýnek naděje, že to nakonec dobře dopadne...

Letos půjdu na vánoční koncert s kamarádkami, ale jedna mi tam bude chybět. Svůj život si představovala jinak a tak se postavila osudu čelem a odešla ode všeho, co ji svazovalo, dusilo... Táňo, přeji Ti v novém životě tam daleko hodně štěstí. A přeji si, aby to daleko bylo jen v té vzdálenosti.

Znám hodně pozitivních lidiček a jedním z nich je Broňa. Tobě, Broňko, přeji hodně sil. Překonalo tuhle zákeřnou nemoc mraky ženských, tak proč ne TY!

A do třetice, snad to nejhorší, co mě mohlo potkat... Zavřeli mi krámek s korálky!!!

Tož tak...

Pokus - plstěná spona do vlasů. 

Už pracuji na další :)

 Kulatý adventní svícen jsme měli doma snad jednou. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, vždycky mi z toho vyleze něco v řadě...

Letos je to hliníkový tác z frcu, florex, nějaký papundekl ozdobený tavnou pistolkou a stříknutý sprejem, nějaké to větvoví, žbaněčky a alobal na zamaskování :o) No a svíčky z IKEA...

Já jsem manželovi říkala, ať jde do té IKEA se mnou...Nechtěl, no... Se znám, ne? :o)))

Kdo dočetl až sem, doufám, že pochopil nadsázku  u třetího "neštěstí"....

Má první...

Chystá se veliká sláva. Rodiče budou slavit 150tiny! Jaký vymyslet dárek, když už "všechno" mají a "nic" nepotřebují?
A tak postižena blogy patchworkářek celého světa, postižena ročním virtuálním životem s více, či méně šílenými Marínkami :o) a v neposlední řadě postižena závistí, že VŠECHNY už to zkusily a JÁ ne, jsem si řekla, že také ušiji deku, také TO zvládnu a vyrobím rodičům společný dárek. No a tak jsem začala už v létě syslit všelijaké látečky a vymýšlela, jakou ušít, abych to zvládla a zároveň to trochu vypadalo. Návrhů bylo habakuk a vyhrál tento, který se mi zdál docela lehký... :o))) Dokonce jsem šla i tak daleko, že jsem si pořídila KAIcajky (původce slova - Mystera, čímžto jí děkuji :o)) protože mé letité nůžky čínské provenience sice stříhají, ale jak se jim chce a trojúhelník s ryskou není to pravé ořechové pro precizní měření :o))
Pokořila jsem svůj první Everest. Sice s kyslíkem a šerpama v zádech, ale pokořila. Doufám, že se časem vypracuji až k alpskému stylu...
Teprve jsem začala a nápady by byly, tak uvidíme, jak brzy zase něco uvidíme :o))
Rozměry: 2300 x 2150
P.S. A byl u nás už Ježíšek :o) IKEA - Ježíšek :o) Ano, nové sezení v obýváčku...:o)