29. 5. 2012

V květnu...

Pár fotek zahrady z dnešního krásného odpoledne...

 Sedmikrásky jsou prý plevel. Ale krásný, ne?

 U nádržky krásně rozkvetly kosatce...

Tímto směrem koukám nejraději. Do "bazénku" v záhonu se lítají koupat ptáčci a skoro to někdy vypadá, že se nás už ani nebojí. V nádržce nám každý rok bydlí žába. Zjistila jsem, že je to docela vzácná kuňka. Ta nám signalizuje déšť velmi podobným kuňkáním, jaké předváděl "pan otec" ve filmu "Na samotě u lesa" :o)
Jen letos to nějak nefunguje...Ne a ne zakuňkat. A že už by bylo opravdu vody třeba... 

 Ty divně vypadající liány přísavníku  jsou tak šíleně ostříhané, protože táta natíral všechno dřevo na chatě. Ale nebojím se, že by se nerozrostlo. Je to taková Adéla, kterou musíme čas od času krotit docela ostře :o))

 Tudy se k nám vchází.... Tak pojďte dál, prosím... :o)

27. 5. 2012

Květnový Tusal 2012


Ach, ta skleroza...Jenže lepší už to asi nebude... Už to tělo nefunguje, jak kdysi :o)
No, něco málo za ten měsíc zase přibylo, ale chtělo by to víc deště, aby jeden neměl tak silné nutkání být pořád venku :o))


21. 5. 2012

Tam, kde to mám ráda...

Teď není čas na šití, plstění, uklízení...Teď je veškerý čas soustředěn na zahradu. Jaro je tak rychlé a zdá se, že rok od roku zrychluje. Zdá se to jen mně?
Ale jsem smutná... Přišli zmrzlíci a to, co nestačily zničit tuhé mrazy na začátku roku, dokončili...
Je beznadějný pohled na zkroucené listy červeného javoru, na zvadlé květy opadavých azalek, sotva rozvinuté lístky syrských ibišků... Ani modré hrozny vinné révy nám letos nebudou dopřány.
Ach jo... Ale věřím, že si příroda opět bude vědět rady a možná nám to příští rok vynahradí.















11. 5. 2012

Svatební....

Jak nevěsty vypadají stromy na jaře... Něžné, křehké, vonící, ale plné odhodlání a vnitřní síly dát ze sebe pro nás to nejlepší a nejkrásnější.
A bílé... Nemohu se vynadívat na to nádherné spojení zelené a bílé...


 A pohled do nebe přes koruny stromů... Vyrovná se snad jen pohledu na usměvavou dětskou tvář...

 Vzrůstem malé, ale s neskutečnou silou. Vyrostou i tam, kde by to člověk nečekal...
A i když je nevidíte, zaručeně je ucítíte!





8. 5. 2012

O barvách....

Takovéto hodně barevné období jsem měla naposledy snad, když byly děti malé. Když jsem začátkem letošního roku totálně propadla vášni zvané plstění, netušila jsem, že mě zároveň dokonale pohltí i všechny možné i nemožné barvy.
Má první vlna byla z jednoho malého obchůdku, ručně barvená a pro svou barevnou nerovnoměrnost pro mě neskutečně inspirující. V jediném česanci se nachází několik odstínů a vlna si přímo říká, který použít teď sem a který tady...
Australské merino, objednané na Fleru mě zase nadchlo svou jemností a dokonalými tóny.
Každá má něco do sebe...





 Nedávno byla dcera na svatbě své spolužačky a podařilo se jí chytit hozenou kytici. A tak nám nádherná kytice z bílých tulipánů, fialkových frézií a umělých květů levandule (bohužel, nepodařilo se sehnat živou, a bylo přáním nevěsty, aby levandule nechyběla) zdobila několik dní náš byt. A jako bonus navíc ještě dvě kytice lilií... Umíte si představit tu neskutečnou vůni, když se lilie plně rozvinuly?...







 Jeden jediný obrovský list z  kytice, slunce a náhoda mě přivedly k těmto fotkám .. :o)