21. 6. 2012

Tusal - červnový...

..zase s křížkem po funuse...
Nevím, jestli ta sklenice do konce roku nebude málo..hmm..? Když, tak obsah ušlapu, jako zelí :o)


Když já, Julko, táák zapomínám... :o))

20. 6. 2012

Je sezóna...

jahod.
Rostou nám pouze jahody měsíční a lesní. Velké jsme tak nějak ...nestihli? A tak jsem si jahody uplstila. Původně mě k tomu přivedla návštěva Bruselu. Měla jsem se setkat s Janičkou a Miluškou a chtěla jsem vytvořit nějaký dárek. Protože se Janička jmenuje Jahodová, napadl mě vskutku ORIGINÁLNÍ nápad... :o)) Někdy se sama divím, jak jsem kreativní .... (i  r o n i e...)
Jdou do světa a třeba si některou pořídí někdo, kdo taky vloni nezasadil ty velké :o)





16. 6. 2012

Sobotní odpoledne....

Pivoňky pod jabloní po těch vydatných deštích ještě vypadají k světu, ale ty na volném prostranství...Chudinky...


 Tahle bílá ani nevím jak se jmenuje, ale je krásná a hezky se rozrůstá.

 Kosatce odkvetly, boby už taky melou z posledního...
Heuchera - dlužicha - má údajně raději stín. Tady je na plném slunci už druhým rokem a evidentně jí to nevadí, ba právě naopak :o)

 To je naše "žabí louže". Kuňka zase někam zdrhla a tak jsou ve vodě vidět jen nějaké breberky. Nevím kam šla, když tady má tolik jídla :o)


 Vyfotit vodu v ptačím koupališti je asi nějaký problém..hmm. budu muset vyzkoušet nějaké jiné režimy...
Dneska je fuj, každý týden ho vydrbu rejžákem, ale dnes jsem sekala trávu a v tom vedru jsem toho měla plné kecky, takže takhle vypadá, když je zanedbané... Ale ptákům ta patina kupodivu ani moc nevadí a stejně v něm dovádějí :o)



14. 6. 2012

Dvě zebry a ...

To jsou ty nedodělky způsobené ne vlastní vinou, ale pokulhávající dostupností materiálu vhodného ke tvoření...
Po včerejším výletě s tolika "radostma" jsem konečně mohla dodělat brožky, které už mi nějaký čas zrály a zrály...
Ani nevím, jak mě to napadlo, že si uplstím zebru ? :o) No ne celou zebru - jen část. Je to část vzoru z imaginární zebry neurčitého druhu - patrně již vymřelého - z levé zadní nohy (chcete-li, z kýty :o))...asi... :o))
Puntíkací - tu už jsem měla dávno, jenže jsem neměla bílý filc.
A oválná?...Tak trochu jsem myslela na Jane Austenovou...
A všechny je najdete na Fler...





13. 6. 2012

Odměna....

Když byly děti malé, tak skoro po každé návštěvě paní doktorky jsme museli navštívit buď hračkárnu nebo novinový stánek - to podle závažnosti provedeného úkonu.
Třímaje se hesla, že "mladý jsi tak dlouho, dokud si umíš hrát", které jsem modifikovala pro vlastní potřebu v souvislosti s návštěvou lékaře - "když to dobře dopadlo - udělej si radost", jsem si dnes udělala radostí hned několik :o).....manžel ví jen o jedné.... PST!!
Před plánovanou cestou do Frýdku-Místku na kontrolu (fakt nic vážného - prý - první radost...) jsem u PC slintala nad nabídkou  metráže v krámečku u Šárky a slíbila si, že se na tu nádheru kouknu z blízka a navíc poznám další e-kámošku (tak mé kamarádky z netu nazývá dcera:o)) z hnízda Galerie Marina .
JENOMŽE...časově mi to vyšlo tak blbě, že jsem ke krámku dorazila zrovna, když Šárka odešla na obědovou pauzu...No a tak začalo to moje "udělej si radost. V průjezdu, kde má krámek Šárka se na konci na mě smály otevřené dveře a za nimi jsem viděla to, co vidím strašně ráda, ale nesmím tam chodit moc často! Říkám tomu "korálkárna"... Strašně mě svědila peněženka, ale přežila jsem to jen nákupem filcových A4 + nějaký ten metřík voskové šňůrky a pár brožových můstků...
Bylo poledne a já měla hlad a chuť na kafe. Kousek nad krámky jsem našla cukrárnu, no a tak jsem sezobla kafe a dva tvarohové koláčky, jenže jsem ještě pořád měla čas. Frýdecké náměstí u zámku je moc krásné...Už dlouho jsem tam nebyla a tak jsem se šla projít. JENOMŽE... jsem uviděla výlohu s botičkami...no a tak jsem vešla...hezké botičky tam měli...no a tak jsem si koupila sportovní sandály na léto, které náhodou fakt nutně potřebuju - manžel ví :o) Tudíž - z procházky po náměstí nebylo nic :o))
Odnesla jsem krabici do auta a vyrazila směrem k vytyčenému cíli - látky...látečky...
V krásném krámku byla za pultem usměvavá paní a když jsem po chvíli řekla kdo jsem, měla jsem pocit, že se známe už opravdu hodně, hodně dlouho... Víc než hodinu jsme plkaly a k tomu vybíraly látečky pro můj projekt červeno-béžovo-bílé deky. Dozvěděla jsem se pár "drbů" - ale milých, dostala několik rad, nakoupila krásné látky....Ale už dnes vím jistě, že jsem URČITĚ něco zapomněla (hlazený vatelín Šárko...:o) a že se TAM budu muset zase vypravit. Počítám někdy koncem léta... :o)

 Miluju tyhle krásné štítky, razítka, visačky...
 Obsah tašky je ta NEJVĚTŠÍ dnešní radost... (po panu doktorovi samozřejmě...)
 Vínovou batiku a bílé puntíčky jsem už doma měla a budou se k novým látečkám skvěle hodit :)
 Filc...na podšívání plstěných broží a kdo ví, na co všechno ještě :o)
 A toto je, prosím, úlovek s bazaru kousek od polikliniky - druhá dnešní radost 
Trošku vydrbat a uvidíme... :o)
 Sandálky na léto...:o)


11. 6. 2012

Srdce na placato....

Já než se rozhoupu....chjo... Přibližně 2 roky mi ve skříňce mezi ostatními věcmi, které NUTNĚ POTŘEBUJU HNED, ležely dvě balení samotvrdnoucí hmoty. Bílá a terakota. A i z důvodu, že se do té skříňky už pomalu nevejde ani vzduch, jsem se dnes po úklidu wc a koupelny odměnila "chvilkou pro sebe" než přijde taťka z tenisu a začne z gauče fandit....
Co na tom tak může být, že? Roztrhnu obal - ukrojím - rozhňácám - vyválím - vykrájím - nechám uschnout.
Ano, ale na tabulce skla hmota po vykrojení docela dobře držela a já, drbaje se na hlavě, si říkám, aby to na tom skle dobře nedrželo i po zaschnutí...hmm..? No a tak jsem sklo obalila potravinovou fólií a ono se to dokonce i líp válelo :o) a úplně nejlíp šly dostávat ty okolní zbytky, což ze skla šlo velice špatně. (Pište si fólie = vychytávka:o)) Tabulka skla byla za chvíli málo i obalila jsem ještě kuchyňské prkénko. 
Zase se jednalo o něco, co jsem v životě nedělala a tak jsem šla cestou nejmenšího odporu. Obligátní vykrajovačka ve tvaru srdce musí stačit...:o)
Nachystala jsem si různé zdobené knoflíky - že jako budu vytlačovat vzory - a kousek silonové krajky (ani nevím, kde se mi doma vzalo tolik metrů??) no a skončilo to tím, že jsem používala jen tu krajku, protože se nějak nedostavila ta, co mě občas přiletí políbit (familiérně jí říkám Múza...:-))
Nemám doma nerezový váleček a hňácat nějakou hmotu dřevěným válečkem na nudle se mi z hygienických důvodů moc nechtělo, tak jsem šáhla po prázdné láhvi od vína. (Tu jsem měla prázdnou už dávno - ta "moje chvilka" nebyla až tak pěkná :o)))
Ještě limonádovým brčkem udělat dírky, lehce prsty zkontrolovat okraje a čekat....
Až to ztvrdne, budu muset spodní hrany přejet jemným brusným papírem, pak nějaká šňůrka, či stužka a ...půjdou z domu, přibalená ke zboží :o)

                        Tož tak tolik moje postřehy z plácání na stole aneb patláma patláma... :o))








8. 6. 2012

Na přání....

A to je ten problém... Tohle mi nějak nejde a leze TO ze mně jak z chlupaté deky. Co? No cokoliv, co kdokoliv po mně chce. Nejlíp se mi tvoří spontánně. Musí  se mi chtít, ale i když se mi kolikrát strááášně neeechce....Jakmile si k práci sednu, pak nevidím hodiny a probere mě až hlad nebo čelo opřené třeba o šicí stroj :o))
I hrála jsem si kdysi a vytvořila jehelníčky. Takové normální, co se toulají kolem šicího stroje po stole, či při nějakém špendlení, třeba deky, po podlaze... Jedna zákaznice na Fler mě oslovila, zda bych nezkusila jehelníčky na ruku. Pravda, už jsem o nich slyšela, ba už nějaké i viděla, ale ještě nezkoušela vyrobit. No a tak jsem si řekla, proč ne. Stejně jsem je jednou chtěla prubnout.
Koncept stejný, jak na ty velké, ale....A pak začala různá ale..  No, nakonec jsem se s tím nějak poprala a vznikly tyto 4 kousky na přání v těchto barvách.
Více fotek je na Fler








3. 6. 2012

Jak vyprat kočku....

Obecně - kočky se bojí vody. Prý... Ten náš má vodu docela rád. V létě mu na balkon dáváme lavor nebo misku s vodou na hraní, denně vyžaduje řevem ze sprcháče čerstvě vytékající pramínek na žízeň (klidně i co 15 minut...) a občasné postříkání - třeba po umytí rukou - považuje za výzvu ke hře a následnému úprku bytem.
Veterinář mi jednou řekl, že když vyloženě nesmrdí (že by se jako v něčem třeba vyválel) tak ho vlastně koupat nemusíme. Ale všimla jsem si, že nízko nad zemí nějak častěji musím umývat zárubně, rohy stěn ve stejné výšce jsou taky nějak špinavější a pak mi to CVAKLO! To ta naše prachovka! Přístup na trávu tak nějak už nemá - on se na zahradě naposled tak rozdivočel a byl až nebezpečný, že jsme od těchto výletů upustili - a že balkon opravdu nevytírám každý den, je jasné, odkud asi tak ta špína v kožichu pochází...
I zakoupila jsem šampon a vyčkali jsme letních teplot, aby se zvíře mohlo usušit přirozenou cestou. (Z fénu má hrůzu - tudy cesta nevede...)
Naše koupelna ve 3+1 o rozměrech cca 150x150 cm, v ní já coby koupající, dcera coby paparazzi, syn jen tak, že bude sranda a kocour ....
Vlažná voda, něžná slova, jemné doteky a když už měl v kožichu nacucáno asi tak 3 litry usoudil, že už NECHCE a jak to kočky umí, ladným skokem s mezipřistáním na mém pravém rameni se rozplácnul na koberečku.Mně zůstalo promočené tričko a několik kérek - měli jsme mu před tím udělat zástřih - teď už to vím...
Kočka byl znovu vložen do sprcháče s domlouváním, že jsme ještě neskončili, opláchli jsme šampon a použili několik ručníků na odcucání vody.
Po zákroku nás tak nějak neměl rád. Ani když dostal šmacholíka... Položen na sluníčko na parapet dělal, že jsme mu ukradení a vydržel s tím až do večerního naplnění misek...
Ale nám se ta sranda líbila a určitě mu to za rok zopakujeme :o) A to nemluvím o tom, jak mu krásně zjemněl kožíšek :o))







2. 6. 2012

Cookies...

Jen tak, sladké zobání ke kávě na zítřejší grilování...

Recept od kamarádky Evy:
360 gr hladké mouky (toto množství částečně nahrazuji strouhaným kokosem - stačí 3 - 4 lžíce)
180 gr pískového cukru
250 gr tuku (dávám půl na půl Heru a máslo)
2     vejce
1     vanilinový cukr
1     malá lžička jedlé sody
1     tabulka hořké čokolády 
       (i čokoláda na vaření je dostatečně chutná, aby se po nich zaprášilo :o))
špetka soli

Máslo vyšlehám do pěny, přidám cukr, vejce a pak zbytek sypkých přísad a nakonec na kousíčky nasekanou čokoládu. (Čokoládu dám na chvíli do lednice aby křupala)

Dvěma lžičkami kladu na plech s pečícím papírem hromádky. Je zbytečné snažit se o úhlednost  - roztečou se v placičky :o) A s tím je třeba počítat a tudíž necpeme je blízko k sobě....Těsto vyjde na 3 plechy.

Peču na 170st na horkovzduch asi 10 minut.

Ještě jsem nezkoušela, ale chystám se, přidat do těsta třeba slunečnicová a jiná semínka místo čokolády. Myslím, že i pak zmizí rychlostí blesku :o))


 To jsem jednou zase zabloudila do sekáče a našla tam tento krásný ubrus. Rozměr 160 x 130 cm, bez jediné skvrny, potrhání a za tak krásný peníz, že... Že je krásný? :o)




160x130