Kuchyňské zákoutí...

Mám svou kuchyni ráda...

Čtverečková...

Tak jsem do toho řízla! :o)
...někdy ta marodka není k zahození. Člověk nesmí ven, nesmí se namáhat, tak hledá něco, při čem nebude trpět, protože ležet na gauči už mě fakt děsně nebavilo! No a když už jsem u Šárky nedávno tak krásně nakoupila, měla vysráženo a vyžehleno, v hlavě už nějaký ten nápad, tak....jsem do toho řízla! :o)
Ještě musím promyslet zádíčka (taky už mám něco v hlavě..)

První "nástřel" po sešití a vyžehlení čtverců. Rozměr by měl být cca 120 x 180cm.

Odměna....

Když byly děti malé, tak skoro po každé návštěvě paní doktorky jsme museli navštívit buď hračkárnu nebo novinový stánek - to podle závažnosti provedeného úkonu.
Třímaje se hesla, že "mladý jsi tak dlouho, dokud si umíš hrát", které jsem modifikovala pro vlastní potřebu v souvislosti s návštěvou lékaře - "když to dobře dopadlo - udělej si radost", jsem si dnes udělala radostí hned několik :o).....manžel ví jen o jedné.... PST!!
Před plánovanou cestou do Frýdku-Místku na kontrolu (fakt nic vážného - prý - první radost...) jsem u PC slintala nad nabídkou  metráže v krámečku u Šárky a slíbila si, že se na tu nádheru kouknu z blízka a navíc poznám další e-kámošku (tak mé kamarádky z netu nazývá dcera:o)) z hnízda Galerie Marina .
JENOMŽE...časově mi to vyšlo tak blbě, že jsem ke krámku dorazila zrovna, když Šárka odešla na obědovou pauzu...No a tak začalo to moje "udělej si radost. V průjezdu, kde má krámek Šárka se na konci na mě smály otevřené dveře a za nimi jsem viděla to, co vidím strašně ráda, ale nesmím tam chodit moc často! Říkám tomu "korálkárna"... Strašně mě svědila peněženka, ale přežila jsem to jen nákupem filcových A4 + nějaký ten metřík voskové šňůrky a pár brožových můstků...
Bylo poledne a já měla hlad a chuť na kafe. Kousek nad krámky jsem našla cukrárnu, no a tak jsem sezobla kafe a dva tvarohové koláčky, jenže jsem ještě pořád měla čas. Frýdecké náměstí u zámku je moc krásné...Už dlouho jsem tam nebyla a tak jsem se šla projít. JENOMŽE... jsem uviděla výlohu s botičkami...no a tak jsem vešla...hezké botičky tam měli...no a tak jsem si koupila sportovní sandály na léto, které náhodou fakt nutně potřebuju - manžel ví :o) Tudíž - z procházky po náměstí nebylo nic :o))
Odnesla jsem krabici do auta a vyrazila směrem k vytyčenému cíli - látky...látečky...
V krásném krámku byla za pultem usměvavá paní a když jsem po chvíli řekla kdo jsem, měla jsem pocit, že se známe už opravdu hodně, hodně dlouho... Víc než hodinu jsme plkaly a k tomu vybíraly látečky pro můj projekt červeno-béžovo-bílé deky. Dozvěděla jsem se pár "drbů" - ale milých, dostala několik rad, nakoupila krásné látky....Ale už dnes vím jistě, že jsem URČITĚ něco zapomněla (hlazený vatelín Šárko...:o) a že se TAM budu muset zase vypravit. Počítám někdy koncem léta... :o)

 Miluju tyhle krásné štítky, razítka, visačky...

 Obsah tašky je ta NEJVĚTŠÍ dnešní radost... (po panu doktorovi samozřejmě...)

 Vínovou batiku a bílé puntíčky jsem už doma měla a budou se k novým látečkám skvěle hodit :)

 Filc...na podšívání plstěných broží a kdo ví, na co všechno ještě :o)

 A toto je, prosím, úlovek s bazaru kousek od polikliniky - druhá dnešní radost 

Trošku vydrbat a uvidíme... :o)

 Sandálky na léto...:o)

Každý každému....na půli cesty

Tak se mi vrátila odpověď na balíček :o) Je to přesně, jak jsme se domluvily - "miš maš", či "každý pes-jiná ves". Prostě, vařila myšička kašičku z toho, co měla :o))
Teď musím číhat na Múzu když poletí kolem, abych věděla, co s tím udělám... Myslím ale, že to bude součástí deky.
A Janička - organizátorka naší skupinky - nám každé (aby se mamina dvou prcků náááhodou příliš nenudila) přibalila krásný malý dáreček... Nádherný domeček.... S domečkem jsem si už poradila a už mi zdobí kuchyni.

Jani, moc děkuji..♥...

Každý každému...

kousek sebe, svých pocitů, svého pohledu, svých barev...A je z toho zase jedna krásná akce...
Organizátorkou je hodná Aragosta - Janička a už se strašně moc těším, co za nádheru se mi vrátí zpět! :o)
Nevím, jestli jsem to dělala správně, ale napadl mě takovýto postup. Jen jsem měla víc popřemýšlet o rozměrech pruhů, protože některým čtvercům zbývá v rohu docela malilinkatý růžek a tak doufám, že to ostatním účastnicím nebude při sešívání dělat nějakou paseku...To by mě mrzelo..

 Tak, a ještě vymyslet, co s těmi zbytečky...Asi to vypadá na polštář?...

Má první...

Chystá se veliká sláva. Rodiče budou slavit 150tiny! Jaký vymyslet dárek, když už "všechno" mají a "nic" nepotřebují?
A tak postižena blogy patchworkářek celého světa, postižena ročním virtuálním životem s více, či méně šílenými Marínkami :o) a v neposlední řadě postižena závistí, že VŠECHNY už to zkusily a JÁ ne, jsem si řekla, že také ušiji deku, také TO zvládnu a vyrobím rodičům společný dárek. No a tak jsem začala už v létě syslit všelijaké látečky a vymýšlela, jakou ušít, abych to zvládla a zároveň to trochu vypadalo. Návrhů bylo habakuk a vyhrál tento, který se mi zdál docela lehký... :o))) Dokonce jsem šla i tak daleko, že jsem si pořídila KAIcajky (původce slova - Mystera, čímžto jí děkuji :o)) protože mé letité nůžky čínské provenience sice stříhají, ale jak se jim chce a trojúhelník s ryskou není to pravé ořechové pro precizní měření :o))
Pokořila jsem svůj první Everest. Sice s kyslíkem a šerpama v zádech, ale pokořila. Doufám, že se časem vypracuji až k alpskému stylu...
Teprve jsem začala a nápady by byly, tak uvidíme, jak brzy zase něco uvidíme :o))
Rozměry: 2300 x 2150
P.S. A byl u nás už Ježíšek :o) IKEA - Ježíšek :o) Ano, nové sezení v obýváčku...:o)