Veselý podzim

Tak bych nazvala to, co jsem "způsobila" jedné postarší, myšošedé sukni...
Zdála se mi dlouhá (byla pod kolena), tak jsem jí zkrátila fazonu do půlky kolen a "vylepšila" jsem ji jehlou zaplstěnými kolečky a fakt uměleckým hala-bala prošitím strojem i rukou :)
Můj postup:
nejdřív ta délka a pak - .....dlooouhé přemýšlení, následně výběr barev rouna, naskládání do koleček, podložka pro plstění pod látku a usilovné píchání jehlou s občasnou kontrolou, jak to vypadá vespod - všechna kolečka. Pak jsem pod každé kolečko podložila vlizelín a na stroji velkým stehem (4mm) volným prošitím (bez posunu podavačem) prošila každé kolečko hala-bala paprskovitě různě barevnými nitěmi. Pak obstřihnutí zbytku vlizelínu kolem dokola s občasným vztekáním, neboť jsem si samozřejmě nepřišpendlila rohy - bo na co, že? a ony se mi zapošily, což teda párat nebudu ani náhodou:) A nakonec velké umění - kontrastní vlny a ono "umělecké" hala-bala vyšívání...
Kdyby měl někdo nějaké výhrady a vlastní zkušenosti s postupem kolem toho prošívání (plstění se mi zdá oukej), tak prosím o zkušenosti - děkuji :)
Látka sukně se prošíváním strojem místy trošku zkrabatila, ale žehlička s napařováním to trochu vylepšila.... :)

Zrcadlo, zrcadlo....

Pověz mi.... - Ne! Radši ne...
Jeden kolega v práci mi tvrdí, že bez brýlí vypadám dobře.
Bez jeho brýlí na jeho nose.... :o)

Tohle není pomsta přírodě, to je jen recyklace rozbitých zrcadel nalezených tu a onde...Třeba cestou z práce u popelnice :) 
Ale jako všechno u mně - trvá to, než se ten můj produkt dočká finální podoby...
A včera jsem zase dostala chuť trochu zrcadla zpracovat... 
Jako všechny střepy kachličkové, tak i  zrcadlové po nařezání obrousím - a to je ta práce, co mně moc neba, neboť je velmi zdlouhavá a nezáživná a bolí z toho celý člověk... 
Ale někdy se škubnu a ...pak jsem s výsledkem i docela spokojená :o) Jako totok třeba ....

 Některé kousíčky mají rozměr 0,5 x 0,5 cm

 Příprava na to, co mám zrovna v hlavě...

 Tady jeden kostlivec - čeká na vyspárování a dokončení kolem a okolo.. :)

 Jenom řezák bych si měla pořídit nějaký lepší...hmmm...S tímhle trochu zápasím :)

Dřeváky...

Musely si počkat, ale dočkaly se...

Mám je už víc, než 10 let. Přivezla jsem si je stejně, jako výlevku na zdi, ze Šumavy od strejdy. Výlevka by skončila ve šrotu a dřeváky by nejspíš proletěly komínem. Vlastníma rukama je vyrobil strýcův tchán kdysi hodně dávno po vzoru ruských mužiků, kteří v takových dřevácích chodívali v zimě v létě. Děda Svěchota byl totiž za 1.světové války v Rusku a zdály se mu pohodlné a účelné. Na šumavském statku sloužily k nazouvání na boty cestou do chléva, nebo pro dříví, či jen tak po dvoře. Posledním jejich "obyvatelem" je červotoč (doufám, že jeden!!) Bohužel, neplatí na něj žádné postřiky, či jedovaté lázně, ba přežil i ukrutné letošní mrazy!!
Pořád jsem nevěděla, kam s nimi, až nás s tátou napadlo, že na kamenné zdi ten červotoč nebude mít co žrát, jen ty dřeváky.
Trochu jsem je na té šedivé zdi "zvýraznila" krušpánkem a řebříčkem a počítám, jestli si v tom druhém nepostaví na jaře někdo hnízdo? :o))

  Malinká zahrádka se krásně rozrůstá...

 Ona zachráněná a "vytuněná" výlevka :o)

 Zraje jonatán, odcházejí denivky...

 Hotový azbestový truhlík. Letos už ho osazovat nebudu, na jaře to půjde líp :o)

Dneska by to šlo...

Jsem si řekla, dodala si odvahu takovým tím "emerickým" způsobem: TY TO DÁŠ!!! ...a šla na TO!

Já mám jeden takový problém. Já než se k něčemu rozhoupu, tak: buď už TO není, nebo TO není aktuální, nebo se mi TAM nechce, nebo ... A vůbec, jsem váhavá a nerozhodná a mnohdy pak lituju... O mokrém plstění uvažuju už tak dva roky.... Strašně jsem to chtěla vyzkoušet, ale bála jsem se sama, ač jsem zhlédla cca 100 různých videí postupů na jůtůb... Přečetla hodně článků na netu... Že to prostě pokazím a škoda materiálu..

Doma už bylo všechno: bublinková folie, záclona, mýdlo,.... (jak to, že nikdo nikde nepsal, že je třeba nastrouhat toho mýdla jenom trošku? Teď mám nadělané mýdlové vody na koberec do obýváku!! :o))) ..no nic, přidám sodu a ještě cosi, co tam patří a bude sliz na prádlo do pračky :o)

A tak jsem si dnes dala od zahrady volno, udělal kapučíno (stejně jsem ho pila zase studené, páč jsem byla tak vystresovaná z TOHO....chjo..) vytáhla starou osušku a.....
OOPS.... NEMÁM TRUBKU na válení!

Pobíhala jsem po bytě a koukala, co by ji mohlo nahradit. Vysavač máme tak blbý, že ty trubky nejdou rozpojit, takže banán....Váleček na nudle - krátký, takže banán... Garnýž ze závěsu na dveřích - co když bude pak flekatá? Takže....
Volá na mě dítě ze sprchy (protože jsem naříkala nahlas - věděl wocogou) 

"A co takhle bambus?" (pomůcka na sprcháč na okapání vypraných věcí, které suším na ramínku, když na balkóně to nejde, páč máme šňůry dole…)

No, krapet dlouhá tyčka, ale šlo by to :o)

No a tak jsem se POKUSILA a TOTO je výsledek:

 Abych si neobrousila tlapky o záclonu, naplnila jsem mikrotenový pytlík dalšími pytlíky a ze začátku to dělala touto pomůckou. Zájemci můžou klidně kopírovat...:o)

 V mezidobí jsem odbíhala k PC a študovala, jak to píše Vladěnka, co teď...co pak...jak dlouho a tak podobně:o)

 V procesu :o)

 Na holé ruce je to strašně příjemná záležitost (už bez záclony)

Všimněte si, prosím, KOLIK mám mýdlové pěny v misce! :o)))

 No jasně....

 Po několikerém válení a přebalování....

 Po vypláchnutí mýdla - stále jsou patrné ty čudliky...hmm...

 Záříce štěstím, že to nedopadlo "na vyhození", ptám se syna, že co jako na TO říká?

"Hm....Jako by to dělalo děcko ve škole"..... 

Hm...No tak jo, no... Dík.. :o)

 A toto je výsledek mé předchozí "akce". Žlutá fáčovina (2 šálky) na zeleno a 3 klubka bavlny ze spáraného sekáčového svetru.

A zrovna jsem se dočetla o jedné krásné akci, takže, kdo máte zájem - nakoukněte k  Věrce

Mozaikové zátiší...

No, je to už dost dlouho, co jsem na ty střepy nesáhla.
A ten rozbitý truhlík na mě koukal už kolik let - "Hele...Tady jsem...Chci být zase krásný..."  No, krásný. Ti starší si pamatují - "betelné" truhlíky z azbestu. Jo, z TOHO azbestu. Kdysi byly na trhu nejobjemnější - a to já ráda, když mají kytičky prostor a azbest jsem neřešila. Ale jednou přišla bouřka a nestačila jsem zareagovat a tak skončil i s muškáty na zemi a na kusy... Jenže, když jsem uvažovala, zda vyhodit či nevyhodit....Napadlo mě, že ho oplácám střepy, ještě ho trošku zvýším a zase bude OK :o) Jenomže na to čekal několik let :o)))

 Takže - jednu stranu už máme... Zajímavé..Skládala se celkem rychle

 A pouštíme se do druhé..... No ale tahle mi zato dala zabrat. Ne a ne najít ten správný střep! To je někdy k vzteku!! No a pak nezbývá, než natřískat a obrousit nějaké další.

 Ale nakonec jsem "to dala" .....  A takhle vypadá můj pracovní prostor z ptačí perspektivy :o)

 Kruhový jahodovo - angreštovo - meduňkový záhon dostal krásné zábradlíčko z placáků z řeky - tátova práce. 

 Vloni jsem zrušila dlooouhý hranatý záhon a vytvořila ten kruhový a trochu upravila ten u plotu. Mám ráda organické tvary a tak dělám na zahradě vlnky a vlny a zálivy a pak se u sečení vztekám :o)))

 Sukulentový minizáhonek v míse...

 Už začíná kvést můj nejstarší ibišek. Mlaďasy trochu očesal jarní mráz.. :-/

 A začínají kvést vřesy....Já je miluju! Hlavně na horách....

Jen růžová to může být...

tididudu dididudu dip tip..... :o)

Tak zas jedna recyklace takové starorůžové šálky... Jen tak, na mašli nebo spíš uzlík.

Korálky...

Moc se mi líbí látkové korále. Přijde mi, že je někdo vymyslel jen pro krásné letní dny. Po dlouhé době jsem dnes náhodou zabloudila (cítíte tu náhodu, jo? :o)) do mého oblíbeného sekáče. Času jsem měla opravdu málo, protože jsem byla o kus dál domluvená, že mě manžel vyzvedne autem a to jsem ještě musela koupit hořčičné semínko pro zelené hnojení! Takže brýle na oči a šup šup ramínko za ramínkem...no nic moc mě neoslovilo - taky už je konec týdne, tak co bych chtěla, když nejlepší kousky jsou už pryč, že jo?.. Ale u východu jsem koukla do košů na zemi a tam na mě vykukovaly nějaké pěkné barvičky. Zatáhnu za jeden cípek - dlouhá šifónová šála s obrázky letního ovoce...Zatáhnu za druhý cípek - veliký hlaďounký šátek s nádhernými vzorečky a ještě krásnějšími barvami... Hned mi cvaklo, co z TOHO bude! :o)
No a pak už jsem běžela pro tu hořčici.
Už před časem jsem uvažovala, kde seženu nějaké ty kuličky do nich. Dřevěné korálky jsem viděla maximálně tak 2cm, pak mi někdo poradil jakési vatové kuličky (že jsou docela tvrdé, ale při tom lehké) jenže...když jsem si letos začala hrát s tou vlnou....tak mě napadlo, že by mohly být uplstěné z vlny! No a tak jsem dělala "rafaelo" většího či menšího průměru, syslila a čekala, až na NĚCO vhodného natrefím.
A tak jsem si odpoledne jedny na zkoušku umotala a myslím, že docela ujdou :o)
Nazvala jsem je Ovocné...

Tak už jsem to doplancala všechno!...ono mě to prostě někdy chytne... No a byla ta šálka dlouhá tak akorát na 4 korále :o) A koneckonců se hodí. Občas má nějaká kamarádka nějaké ty narozeniny a pod... :o))

A to česnekové zátiší - to se chlubím těmi nejhoršími kousky. Máma s tátou už česnek vytáhli a k rychlému zpracování mi odsypali ty nejslabší nebo poraněné. Ale urodil se letos docela pěkný. To si rodiče nenechají vzít. Každý rok táta sází něco kolem 150 ks a přes zimu se všechno sní. Tesco-čínský nekupujeme :o)