Pár fotek z dnešního odpoledne a nedávné nadílky sněhu.
Zimu má ten náš kočka rád. Hlavně pozorování krmítka z kuchyňského stolu :o) Když nasněží na balkónu, několikrát denně sedí před dveřmi a mňouká tak dlouho, až mu někdo otevře a on může hrabat v tom "měkkém studeném něčem". A protože je to vlastně legrace - pozorovat to zvíře, jak blbne - hážeme mu kuličky, které aportuje, skáče po nich, sem tam mu ujedou zadní a pak se vyválí a vypadá jako sněhulák :o))...Zima je u nás na balkóně docela veselá :o))
23. 2. 2012
21. 2. 2012
19. 2. 2012
Rafaelo....
Už několik dní každé odpoledne až do noci, sedím v kuchyni u stolu a píchám jehlou do vlny. Vyrábím si kulaté polotovary a mezi tím čekám, až přiletí nějaký nápad, co s nimi. Krom nejnutnější údržby domácnosti už prakticky nedělám nic jiného :o) Tomu se říká závislost...
Jde kolem můj neustále vtipem sršící syn, koukne na sáček s bílými kuličkami a prohodí:
"Co to bude - Rafaelo?" :o)))
Mám moc ráda ty jeho vtipné poznámky :o)))
12. 2. 2012
10. 2. 2012
Když musíš, tak....
Já prostě musím! Spadla jsem do "toho" rovnýma
nohama a není mi pomoci :o)
Další dvoje hotové, další čtvery ve fázi „
ještěbytoněcochtělo“ a v kuchyni na stole vlny různých barev, plno stužek,
šňůrek, koncovek, perliček….Ještě že musím chodit do práce, jinak bych už asi
měla zánět karpálního tunelu – řekl synáček…. :o))
6. 2. 2012
V Lomné...
Tak jsme se zase sešli. „Zdravé jádro“ spolužáků ze
základky, ani nechtějte vědět kolik let po opuštění ústavu! :o)) V krásném
údolí říčky Lomňaky v nádherné roubence jednoho ze spolužáků. Letos nám trochu kazila
požitek otřesná zima, kdy i uvnitř zamrzala voda v trubkách, ale zato jsme
si dosyta užili tepla ohně nádherně praskajícího dříví v krbu…
Ale víc řeknou samotné fotky…
3. 2. 2012
Plstění...
Může za to Vladěnka
. Hned, jak jsem našla její blog, bylo mi jasné, že TOHLE musím zkusit! Krásný
přírodní materiál - pro mně zatím pole neorané..Sice jsem o TOM přemýšlela už
dávno, ale neměla odvahu. Až teď, v úterý, když jsem se stavila do jednoho
malého milého obchůdku , že si
koupím něco zcela jiného, než s čím jsem odcházela, jsem ji našla. Ano,
odcházela jsem s vlnou, jehlou, různými korálkovými komponenty, odhodláním a
nadšením. Od milé paní majitelky jsem dostala miniškolení plstění, pár dobrých
rad a fíglů a upalovala domů.
Nakrmila jsem teď už jediného na mně potravinově závislého
člena domácnosti – kocoura (ti ostatní si v lednici vždy něco uloví sami
:o)) a „šla na TO“.
Věděla jsem, že mám někde „zašitý“ kousek molitanu a když
jsem ho našla, byla jsem strašně ráda, že jsem takový sysel! :o))
Opatrně, se strachem – jako když je něco poprvé – jsem píchala
jehlou do smotánku vlny a dávala pozor abych nezlomila jehlu, abych se
nepíchla, abych měla práci souměrnou…
A tak se zrodily mé první vlněné kouličky, vlněnky… Tyhle
korálky nikomu nedám, ty jsou jen moje – moje první! Jsou to ty purpurově-červené…
Po tři večery jsem si hrála s vlnou a jehlou a tak
vznikly troje korálky. Ty třetí ještě čekají na stole na dokončení – musím zase
do toho obchůdku :o) Ty vám také ukážu.
Jehlu mám stále první, v prstech 6 dírek po ní. Strašně
to zabolí, když se trefíte, ale stojí to za TO!
Objevuji nový materiál, jeho možnosti, jeho krásu a děkuji
Vladěnce, že jsem ho našla…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)