O cestě za oceán...

Děti nám nejednou připraví překvapení, že se z toho vzpamatováváme kdoví jak dlouho...
Toulavé boty naší dcery ji zanesly až do velké země za oceán, kde našla životní lásku, kterou se po čase rozhodli zpečetit prstýnky a slibem manželským. No a pro nás - rodiče a bráchu - tímto přichystala velký výlet za velkou louži :) Už jsme doma. Pravda, užili jsme si to (kromě dvou dlooouhých čekání při přestupu na letadlo v Miláně) a občasného pocitu méněcennosti z důvodu jazykové bariéry (dlouholeté učení ruštiny nám bylo tak nějak k ničemu, že...) Ale když se chce, všechno jde! :)
Velké Jablko je úžasné město... Moc jsem se na něj těšila a vyšlo to. Dokonce i manžel, který je až posedlý chozením a cyklistikou po horách, byl nadšen! :))
Tímto začíná malý fotoseriál o velkém městě, neboť karty jsou plné a zážitků mnoho:)

Robert F. Kennedy Bridge (Toll road) 

Tento výhled mají mladí ze svého bytu. Za mostem přes Wards Island v East River je Manhattan.

Léčba šokem - tak zněl plán prvního dne a dojeli jsme metrem na Times Square... :))

Ale přežili jsme a líbilo se!

Nejkrásnější ... Chrysler Building

A legendární "yellow cab"

Na tento most jsem se těšila ze všeho nejvíc. Je nádherný, úžasný a mám z něj asi sto fotek!!

Yellow caby mají občas zelenou barvu - prý jiná firma :) ..no, už to není ono.

A tam, za mostem, Manhattan...

Nová budova WTC..

A tady se to všechno peče a tady se za to všechno může!...

Památníky WTC...

Vidět tisíc fotek a jednou naživo... je rozdíl. Ohromí vás šumivý hukot vody.. černý mramor.. hloubka, nikoli fyzická... v obrovském prostoru stísněný pocit.

A jdu překonávat 6-ti hodinový spací režim...Dobrou..

Svatojánská noc...

K létu patří příjemná setkání, povídání, dobré jídlo, smích... Sešlo se nás tentokrát 9 kamarádek.
Dobré jídlo - tak napůl. Ta černá kůrčička z kuřecích špalíčků šla oloupat :o)) Ale zeleninka, ta se povedla! Vínko.. kávička.. čaj z kytek na zahradě.. Nádherný teplý letní večer.. povídání.. plno smíchu, ale i vážná témata.  Jako třeba zdravotní stav, co děti, co naši chlapi - neboť se jednalo jen a pouze o dámskou jízdu, tak jsme si to užívaly:)) Jedinou výjimku měl  Evky pejsek,Westík, neboť se nedávno z domku se zahradou musel přestěhovat do 13.patra v paneláku a těžce nese každé, byť jen chvilkové odloučení od paničky (zlatý pes!Fakt.) 
A to, na co jsem se těšila úplně ze všeho nejvíc, a na co jsem všechny ty ženské nalákala, to se povedlo neskutečně. K dokonalosti chyběla už snad jen nějaká něžná nebeská hudba... Padla tma tmoucí a svatojánci se předváděli v zahradách... Romantika na druhou! Tolik jsem jich naposled viděla kdysi dávno, jako dítě... Mně stačí opravdu málo aby mi samou něhou zvlhly oči. Ještě, že byla tma jako v pytli...by si holky pomyslely, že jsem nějaká tento.. :)
Tak se noc příjemně přehoupla do brzkého rána a protože už nám padala víčka, rozlezly jsme se po postýlkách a spacáčcích a spaly a spaly...Jako ti Broučci.. 
Ráno snídaně pod pergolou, což v paneláku nelze... Dopovídání včera nedopovězeného a - holky, za rok, touhle dobou vás zase čekám, jasnačka?

...ranní světlo...

Mějte krásné léto!

Ze šuplíku...

Probírala jsem se starými fotkami a narazila na tyto krásné vzpomínky...
Bylo to na podzim roku 2011, když nás Majka pozvala na výlet do Kozlovic. "Tam se vám, holky, bude líbit." Líbilo, a moc. Nejprve návštěva krásného Areálu Na Mlýně - tam jsem se rozplývala nad "starým harampádím" :)  A pak návštěva fojtství s Obecní školou a pivovarem. Tam jsem se rozplývala taktéž :)
Jestli už plánujete prázdniny a míříte na Severní Moravu, zkuste zajet sem. Stojí to za to.

Okolo Frýdku cestička..

lalala......a že jsme se opět sešly :)
Počasí neslibovalo nic moc zážitky, ale nakonec mi to vyšlo. Už tolikrát jsem byla ve Frýdku, ale nikdy jsem nenavštívila zámek. Tentokrát jsem měla v plánu to napravit a pořídit i pár fotek. Nově upravená zámecká zahrada je nádherná. Zahrady a parky, ty já moc ráda :)
A pak už jsem spěchala do obchůdku za Šárkou, kde jsme měly sraz. Když už jsme pomalu probraly kde co, objevila se Danuška s novou kámoškou - "Sobicí" Renátkou. Nechaly jsme Šárku zavřít krám a šly obsadit místo v osvědčené nekuřácké restauraci na náměstí. No a když dorazily i Šárka s Péťou, ...znáte to.
Pět ženských po hromadě, to by bylo, aby nezapršelo! A taky že jo :))
Moc ráda jsem vás zase všechny viděla a moc ráda jsem poznala i novou tvář. Díky a určitě na viděnou!

Jako vždy, dárečky a novinky a krásy všelijaké...

..a plná dojmů a těšení a radosti, že takoví lidičkové jsou...

Vzpomínky, nikoli černobílé...

Koupila jsem si dnes pastelky. Jen tak. Nic extra, jen sadu 36 barev pro školáky. No a to u mně vyvolalo vzpomínky na dobu, kdy ze všeho nejraději jsem se zašívala v pokojíčku a kreslila a malovala a lepila a stříhala a ..... Ani v sámošce nebyla moje máma tak často, jako v papírnictví:)))
Vidím to jako dnes, když jsem dostala svou první velikou paletu pastelek v kovové kazetě, jak jsem se s nimi doslova mazlila, čichala k nim, hladila je... a spala s nimi :) Nejvíc jsem milovala vůni té nejtmavší modré.. Ta byla fascinující...magická... A snad od té doby je tmavá modrá mou nejoblíbenější.
Je to barva hlubokého moře... nekonečného vesmíru... tmy... Modrá je prostě dobrá, co si budeme povídat.

Má první veliká paleta voskových pastelů..

Vodové barvy, kterými jsem nejspíš malovala i já, ale hlavně děti. A vzpomínám si, že ty z prvních byly v černé plechové krabičce. A taky anilínky jsem měla, ale ty už jsou dávno pryč..

Suché pastely. Tyto jsou dětí, ještě ze školních let, tedy také již s historickou hodnotou:)

A tady je miš maš voskovek různých původů:)

Od první třídy jsem navštěvovala Lidovou Školu Umění. Moc mě to bavilo. Můj první učitel byl ak. malíř pan Karel Lepík. S ním jsme pořád malovali. Pak jsme dostali nového učitele, ak. sochaře Štěpána Mikulu a po nějakém čase se s ním střídala jeho paní, ak. malířka Rosvita Mikulová. Díky panu Mikulovi jsem si zamilovala uhel, suchou jehlu a linoryt. To byly nejkrásnější hodiny. Špinavá jak horník, ulepená od tiskařské barvy ale neskutečně ščasná...:)

Paní Rosvita nás zase vedla textilním směrem. Dělali jsme batiky, tapiserie, macrame...

Vydrželo mi to nadšení celou školní docházku. Na UMPRUM jsem se hlásila dvakrát a neúspěšně, ale nelituji. Byly to nádherné roky.

A taky perokresbu jsem měla moc ráda...

Vlastně mám ráda všechny klasické techniky, jen olej jsem nezkoušela nikdy. 

A co vy, milé virtuální přítelkyně, máte svou oblíbenou výtvarnou techniku?