Na pastvě...

Jarní pábení..

Leden...

Tady končí sranda. Fakt bylo o víkendu tak šíleně lednově, že si to asi budeme dost dlouho pamatovat.
Ti blázni, co běhali na Lysou, ti teda určitě!
My si dali procházku na Ostrý (zase místo nedělního oběda) a mlaďas s kamarády sjezdovku na Javorový...
Inverze byla tentokrát až nahoru k chatě, tudíž o Tatrách v dáli jsme jen tušili.. :o)
I přes to, že byla do půlky kopce fakt děsná kosa a málem mi upadaly prstíčky, zážitky z letošní zimy mám. Tak koukněte..

O soumraku 30.prosince...

...nejdřív Sportissimo - koupit hůlky - a 14,30 start z parkoviště pod Javorovým.
Obvyklou trasou sjezdovkou nahoru k chatě. Toho mého šerpu jsem naposled zahlédla nad první cestou, pak už jsem funěla sama. :) Na sjezdovce byl docela cvrkot - rodiče s prcky, puboši, co už je nebaví pohádky, skalní příznivci Javorového, příležitostní sportovci (já:o)), trhači rekordů a taky paraglaidisté! Těch jsem napočítala celkem 5.

Nahoře mírný opar... zapadající slunce... rozfoukané mráčky... a barvy. Nádherné barvy soumraku předposledního dne letošního roku.

(Za fotky se omlouvám. Kartu ve foťáku jsem sice vymazala, ale nezformátovala... A takhle to bohužel, i přes mé snažení, dopadlo.)

Na Radhošti...

.... po večírku se spolužáky v hospůdce Na Rybníčku ve Frenštátě, kdy jsme se opět viděli, tentokrát už po 30-ti letech.... (jeden by brečel...)
Strašně se mi líbí skládání takového toho paměťového puzzle, kdy si každý ze všech těch výletů a zkoušek a internátových příhod pamatuje něco a dáváme to dohromady... A občas se divíme a nevěříme, že jsme tam byli, že jsme to dělali, že jsme to prožili a zároveň přežili... A že už mezi sebou máme i první padesátnici... A při tom se do seznamu zase zapisují kontakty (po kolikáté už..) a slibujeme si, že se zase za 5 let sejdeme, tedy alespoň ti, kteří o to stojí... Já o to stojím moc, mí milí spolužáci!
A po noclehu v cizí posteli jsem se sama vydala směr Pustevny. Když už jsem byla tak blízko a předpověď slibovala neuvěřitelně krásný den, byl by hřích neužít si to, co máme přímo pod nosem, ne?
Z Ráztoky po zelené do sedla mezi kaplí a sochou Radegasta, na hřebeni vpravo po modré, nadechnout se historie u kaple a pak hřebenem se spoustou dalších pěších i kolo-turistů k soše boha hor a dál k nádherným Jurkovičovým útulnám a pak sešupem po sjezdovce (v životě by mě tam na lyžích nikdo nedostal!!!) na Ráztoku. 
Suvenýry? Krásné fotky.... uklizeno v hlavě... dva puchýře... únava po probdělé noci.... a jeden nádherný telefonát z USA v 1,45.... "Mami, jsme na Empire State Buildingu a Joe mě právě požádal o ruku"...
Tož tak ... :)