Zrcadlo, zrcadlo....

Pověz mi.... - Ne! Radši ne...
Jeden kolega v práci mi tvrdí, že bez brýlí vypadám dobře.
Bez jeho brýlí na jeho nose.... :o)

Tohle není pomsta přírodě, to je jen recyklace rozbitých zrcadel nalezených tu a onde...Třeba cestou z práce u popelnice :) 
Ale jako všechno u mně - trvá to, než se ten můj produkt dočká finální podoby...
A včera jsem zase dostala chuť trochu zrcadla zpracovat... 
Jako všechny střepy kachličkové, tak i  zrcadlové po nařezání obrousím - a to je ta práce, co mně moc neba, neboť je velmi zdlouhavá a nezáživná a bolí z toho celý člověk... 
Ale někdy se škubnu a ...pak jsem s výsledkem i docela spokojená :o) Jako totok třeba ....

 Některé kousíčky mají rozměr 0,5 x 0,5 cm

 Příprava na to, co mám zrovna v hlavě...

 Tady jeden kostlivec - čeká na vyspárování a dokončení kolem a okolo.. :)

 Jenom řezák bych si měla pořídit nějaký lepší...hmmm...S tímhle trochu zápasím :)

Cinkání o babím létě...

Pořád je okukuju...přemýšlím z čeho...a pak si vzpomenu na sklíčka z pláže na Sardinii..

Mořem a pískem krásně obroušené kousky sklíček, pozinkovaný drát, větvička z lesa, provázek a pár hodinek špekulování. A je to! :o) Mám ji - "zvonkohru", která trošinku cinká, ale protože bude s největší pravděpodobností viset na stěně, cinkat už nebude...
A taky jsme s mým tátou trochu "vylepšili" vstupní předsíňku do chatky.....Ta bílá mně ještě pořád drží... :o))

 Mozaiková lavička je vlastně nelavička - bojím se, že kdyby si na ni někdo sedl - spárovačka nevydrží. Nejspíš ji budeme muset zespoda ještě vyztužit.

 A taky kočka byl nejspíš naposled letos vyvenčen. Užil si to. Dokonce se vyškrábal i na jabloň.

(...museli jsme ho pak ze židle zachraňovat... :o))

Na chatičce..

Tak vás dneska pozvu na chvíli dál.
Naše zahrada není jen zahrada. Já a můj táta trpíme neustálou potřebou něco dělat, realizovat se, zkoušet, jestli by "to" šlo, jestli "to" bude držet... Strašně nás baví nalézat staré "žďorby" a používat je znovu ať už k jejich původnímu účelu, nebo jen tak - "na parádu" :o) Tuto úchylku tátovi trpí máma a mně manžel... :o)

 Když je teplo a nechce se mi být v záhonech, opaluji si nohy a ruce při třískání a broušení kachličkových střepů na mozaiky. Do zásoby... Vždycky se totiž najednou k nějakému nápadu šiknou :o) Tyhle jsou krásně levandulové... 

 Červený truhlík už má jednu krátkou stranu, druhá je nachystaná. Zatím jsem lepila buď Ceresitem na zdi nebo Elfixem na kov a teď zkouším od Mapei hotovou pastu Adesilex P22. Líbí se mi, že je to hned hotové v kelímku a nemusím nic míchat  - pohodlí nade vše! :o) 

....no, snad bude i dobře držet ...

Mozaikové zátiší...

No, je to už dost dlouho, co jsem na ty střepy nesáhla.
A ten rozbitý truhlík na mě koukal už kolik let - "Hele...Tady jsem...Chci být zase krásný..."  No, krásný. Ti starší si pamatují - "betelné" truhlíky z azbestu. Jo, z TOHO azbestu. Kdysi byly na trhu nejobjemnější - a to já ráda, když mají kytičky prostor a azbest jsem neřešila. Ale jednou přišla bouřka a nestačila jsem zareagovat a tak skončil i s muškáty na zemi a na kusy... Jenže, když jsem uvažovala, zda vyhodit či nevyhodit....Napadlo mě, že ho oplácám střepy, ještě ho trošku zvýším a zase bude OK :o) Jenomže na to čekal několik let :o)))

 Takže - jednu stranu už máme... Zajímavé..Skládala se celkem rychle

 A pouštíme se do druhé..... No ale tahle mi zato dala zabrat. Ne a ne najít ten správný střep! To je někdy k vzteku!! No a pak nezbývá, než natřískat a obrousit nějaké další.

 Ale nakonec jsem "to dala" .....  A takhle vypadá můj pracovní prostor z ptačí perspektivy :o)

 Kruhový jahodovo - angreštovo - meduňkový záhon dostal krásné zábradlíčko z placáků z řeky - tátova práce. 

 Vloni jsem zrušila dlooouhý hranatý záhon a vytvořila ten kruhový a trochu upravila ten u plotu. Mám ráda organické tvary a tak dělám na zahradě vlnky a vlny a zálivy a pak se u sečení vztekám :o)))

 Sukulentový minizáhonek v míse...

 Už začíná kvést můj nejstarší ibišek. Mlaďasy trochu očesal jarní mráz.. :-/

 A začínají kvést vřesy....Já je miluju! Hlavně na horách....

Sobotní odpoledne....

Pivoňky pod jabloní po těch vydatných deštích ještě vypadají k světu, ale ty na volném prostranství...Chudinky...

 Tahle bílá ani nevím jak se jmenuje, ale je krásná a hezky se rozrůstá.

 Kosatce odkvetly, boby už taky melou z posledního...

Heuchera - dlužicha - má údajně raději stín. Tady je na plném slunci už druhým rokem a evidentně jí to nevadí, ba právě naopak :o)

 To je naše "žabí louže". Kuňka zase někam zdrhla a tak jsou ve vodě vidět jen nějaké breberky. Nevím kam šla, když tady má tolik jídla :o)

 Vyfotit vodu v ptačím koupališti je asi nějaký problém..hmm. budu muset vyzkoušet nějaké jiné režimy...

Dneska je fuj, každý týden ho vydrbu rejžákem, ale dnes jsem sekala trávu a v tom vedru jsem toho měla plné kecky, takže takhle vypadá, když je zanedbané... Ale ptákům ta patina kupodivu ani moc nevadí a stejně v něm dovádějí :o)

Střepování...

Vždy se mi líbily mozaiky. Při brouzdání netem jsem žasla, z čeho všeho se dají mozaiky vytvářet, na jaké povrchy, v jakých tvarech... Já to zatím zkoušela jen ze střepů kachlí, kamínků a zrcadel. Pochválím se - zatím všechno drží! :o)