Ale tadyhle je další várka fotek z výletu v Belgii. Tentokrát z Gentu...
Tak, jako mě dokáží uchvátit úžasné pohledy přes vrcholky majestátných štítů hor, či kýčovitě romantický západ slunce nad mořským příbojem, stejně mě dojmou pohledy na překrásné stavby v městech s dlouhou, mnohdy pohnutou historií.
Miluji procházení se v uličkách, ráda hladím kamenné zdi, obdivuji práci tisíců bezejmenných lidí. Vím, že mnohdy obdivuji krásu a monumentálnost vykoupenou jejich životy a vážím si toho..
Ale stejně mě dokáže zaujmout i odvaha dnešních stavitelů a architektů-urbanistů. Mnohdy se podaří nádherně skloubit prostor starý několik staletí s novou budovou tak, že člověka ani nenapadne, že tam vlastně nepatří. Ale, bohužel, není tomu tak vždy.
Co vás jistě v Gentu zaujme jako úplně první, než se prochodíte až do historie, je okolí vlakového nádraží. Ne proto, že by to byla bůhví jak vydařená stavba, ale proto, že kolem celého nádraží jsou kola. Tisíce jízdních kol. Tyto "placaté" země jsou koly a cyklisty proslulé. Víc kol jsem snad neviděla ani v televizi na nějakém závodě! Jen mě překvapilo jejich skladování. Nevím, ale myslím si, že se jedná opět o nějaký architektonický záměr, protože některá kola jsou už od pohledu nepojízdná a těžko by je někdo z jejich místa vůbec dostal! No, každopádně procházíte prostorem s užaslým výrazem a každopádně to každého cizince pobaví :o)))
Procházíme městem a slyšíme hudbu...Došly jsme na náměstí a tam blonďatá kočka s nádherným hlasem a všude kolem houfy lidí. I ti, kteří spěchají, zvolní..Výpravy se zastaví a posluchají... I přesto, že fučí studený vítr, svítí slunce a lidi posedávají na kamenných schodech a zídkách a zasněně poslouchají....
"Mami, víš, že už tu sedíme skoro třičtvrtě hodiny?".. "Vážně?...Tak jdem"...
Všude se najdou vtipálci :o)))
Leni udělala jsi krásné fotky, úplně jsem se u nich zasnila, jak jednou až děti odrostou zase budu moci obdivovat staré domy, prostě takovouhle krásu.. zítra jedu na 3 dny do Maďarska do termálních lázní, úplně poprvé bez dětí i manžela, nadělila jsem si to jako relax po té operaci , ale nakonec jak se to blíží je mi líto, že děti nejedou...ale myslím si že to hodně potřebuji a věřím, že se mi bude s kamarádkou líbit.. už jen te pocit , že nikdo nic chvilku nebude chtít ...pa krásné dny Dita
OdpovědětVymazat