Moje dcera mě zná... Naštěstí... Nemůžu chodit kdejakým městem a obdivovat jen architekturu. Já si musím užít i nádherné výkladní skříně, prolézání obchůdků s těmi křehkými a úplně zbytečnými (rozumíme si, že?) výtvory, kterým chlapi prostě nikdy nemůžou přijít na chuť. A tak jsem si výlet opravdu užila po svém a kochala se. Některé prodejničky byly opravdu jak z jiného světa. Ta koncentrace výšivek, jemných krajek, volánů...všelijakých pytlíčků, kabelek a gobelínů... Mé milé, to se musí opravdu zažít...
Tak tedy, zkuste to a kochejte se...
Uchvátily mne fantastické gobelíny, kterým jako předloha slouží nádherné obrazy starých mistrů. Toto je "Dívka s perlou" jejímž autorem je nizozemský barokní malíř Johannes Vermeer, (kolem 1665)
A velmi vám doporučuji - kdo ještě neviděl - shlédnout film"Dívka s perlou"
Tvůrci gobelínů velmi oblíbený Gustav Klimt
A tady prosím, propagace umění českých zlatých ručiček....
Malinkatý krámek s nitěmi, paličkami a v něm...
Toto není cukrárna....Toto je ráj pro milovnice poležení ve voňavé lázni s řadami svíček, tichou romantickou hudbou a dětmi a manželem 200 km daleko.... :o)
Paradoxem ovšem je, že odborný výklad, co k čemu a jak použít v této voňavé místnosti podával chlap! :o)
No a tady.... Tady jsme v obchůdku se samými nutnými a k našemu životu potřebnými věcmi...
Ano, opravdu jsem se celou dobu tvářila takto... :o)))
..když ono bylo táák krásně a na nějaké psaní nebyl čas... :o)
Ale tadyhle je další várka fotek z výletu v Belgii. Tentokrát z
Gentu...
Tak, jako mě dokáží uchvátit úžasné pohledy přes vrcholky majestátných štítů
hor, či kýčovitě romantický západ slunce nad mořským příbojem, stejně mě dojmou
pohledy na překrásné stavby v městech s dlouhou, mnohdy pohnutou historií.
Miluji procházení se v uličkách, ráda hladím kamenné zdi, obdivuji práci
tisíců bezejmenných lidí. Vím, že mnohdy obdivuji krásu a monumentálnost
vykoupenou jejich životy a vážím si toho..
Ale stejně mě dokáže zaujmout i odvaha dnešních stavitelů a
architektů-urbanistů. Mnohdy se podaří nádherně skloubit prostor starý několik
staletí s novou budovou tak, že člověka ani nenapadne, že tam vlastně nepatří.
Ale, bohužel, není tomu tak vždy.
Co vás jistě v Gentu zaujme jako úplně první, než se prochodíte až do
historie, je okolí vlakového nádraží. Ne proto, že by to byla bůhví jak
vydařená stavba, ale proto, že kolem celého nádraží jsou kola. Tisíce jízdních
kol. Tyto "placaté" země jsou koly a cyklisty proslulé. Víc kol jsem
snad neviděla ani v televizi na nějakém závodě! Jen mě překvapilo jejich
skladování. Nevím, ale myslím si, že se jedná opět o nějaký architektonický
záměr, protože některá kola jsou už od pohledu nepojízdná a těžko by je někdo z
jejich místa vůbec dostal! No, každopádně procházíte prostorem s užaslým
výrazem a každopádně to každého cizince pobaví :o)))
Procházíme městem a slyšíme hudbu...Došly jsme na náměstí a tam blonďatá kočka s nádherným hlasem a všude kolem houfy lidí. I ti, kteří spěchají, zvolní..Výpravy se zastaví a posluchají... I přesto, že fučí studený vítr, svítí slunce a lidi posedávají na kamenných schodech a zídkách a zasněně poslouchají....
"Mami, víš, že už tu sedíme skoro třičtvrtě hodiny?".."Vážně?...Tak jdem"...
