4. 12. 2012

Je ten čas...

Těším se jako malá, těšila jsem se i letos, jenomže...

Jsou chvíle, kdy brečíte pro nic za nic. Jsou chvíle, kdy brečíte, protože cítíte smutek, lítost... A pak jsou chvíle, kdy brečíte a cítíte bezmoc, ale přesto ještě tam někde hluboko svítí ten ohýnek naděje, že to nakonec dobře dopadne...

Letos půjdu na vánoční koncert s kamarádkami, ale jedna mi tam bude chybět. Svůj život si představovala jinak a tak se postavila osudu čelem a odešla ode všeho, co ji svazovalo, dusilo... Táňo, přeji Ti v novém životě tam daleko hodně štěstí. A přeji si, aby to daleko bylo jen v té vzdálenosti.

Znám hodně pozitivních lidiček a jedním z nich je Broňa. Tobě, Broňko, přeji hodně sil. Překonalo tuhle zákeřnou nemoc mraky ženských, tak proč ne TY!

A do třetice, snad to nejhorší, co mě mohlo potkat... Zavřeli mi krámek s korálky!!!

Tož tak...

Pokus - plstěná spona do vlasů. 
Už pracuji na další :)




 Kulatý adventní svícen jsme měli doma snad jednou. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, vždycky mi z toho vyleze něco v řadě...
Letos je to hliníkový tác z frcu, florex, nějaký papundekl ozdobený tavnou pistolkou a stříknutý sprejem, nějaké to větvoví, žbaněčky a alobal na zamaskování :o) No a svíčky z IKEA...





Já jsem manželovi říkala, ať jde do té IKEA se mnou...Nechtěl, no... Se znám, ne? :o)))


Kdo dočetl až sem, doufám, že pochopil nadsázku  u třetího "neštěstí"....

1 komentář:

  1. Leni, krásně jsi to napsala, bohužel nezažíváme vždy jen radost...Brož máš úžasnou, však i já se s tou svojí hrdě nosím:-) Úplně chápu, co to pro Tebe znamená, když Ti zavřeli korálkový krámek, ale Ty si určitě nějak poradíš, krásný adventní čas, JJ

    OdpovědětVymazat