Belgie - II. - Krásky ze skleníku

Obvykle po příjezdu někam se člověk chce dostat nejdřív na ubytování, opláchnout se a něco zobnout...To je normální. A tak, že půjdem odložit zavazadlo a něco sníst. Souhlasila jsem. Ovšem udělala jsem hned první den fatální chybu! Mohla jsem si vybrat: "pojedeme místní dopravou, nebo chceš jít pěšky?" No a já, celá natěšená, si vybrala cestu pěšky....
VELIKÁ chyba! Sice jsem měla velmi pohodlné botky (skoro papučky:o)) Ale ty vzdálenosti u nás ve městě a ve velkoměstě evropského formátu jsou podstatně jiné... U nás "kousek" a tam "no, není to tak daleko" jsou dva diametrálně odlišné pojmy... Sice jsem cestou mohla obdivovat ten cvrkot a ruch všude kolem (i na stromech - normálně tam žijí papoušci! Myslím, že to jsou alexandři), ale zavazadlo na zádech a k tomu ještě dceřin pracovní noťas v něm (však proč bych jí ho nevzala, ne?:o)) mi už tak po půl hodině nebo půli cesty (jak chcete) začalo vydávat signály, že nabíráme nejen kilometry, ale i kilogramy...Ale "protože člověk vydrží hodně, ale ženská ještě víc!" nakonec jsme došly, trochu jsem se oklepala a že jdeme ven. Že prý ve čtvrtek chodí skoro všichni stážisté na jedno malé náměstí na pivo po práci a že je to tam bžunda a veselo a vůbec... No tak proč ne - jdeme!
Cestou městem jsem obdivovala, jak hezky barevné to město je. A není to jen fasádami a plakáty, ale hlavně, jak vesele se umí lidé oblékat, obouvat.. Ty barvy různých národností a jejich vzpomínky na barvy domova - afrika, asie, arábie...A dcera mi to potvrdila - umějí to! No a pak jsme dorazily na náměstíčko a tam to vypadalo jak na fakt velkém pohřbu! :o))) Všichni ti stážisti - kravaťáci i kravaťačky v černém a bílých košilích a když už se "vodvázali", tak měli na sobě něco šedého :o))) KDE JSOU TY BARVY??? Jak hejno vran s kelímky piva  v rukách :o)) I přes to, že byla opravdu kosa (zase nezteplá to pivo, že?:o)) tam bylo jak venku, tak uvnitř lidí jak na pouti. ...A já, a ještě asi tak dva kusy, jsme mírně zvyšovali věkový průměr... :o))
Přišly kamarádky dcery - Mariana a Nela, za chvíli přicupital francouz "Fransoa" (já fakt nevím, jak se to jméno píše), kterému nedávno začali říkat familiérně česky "Francek" a on na to slyší a ještě se usmívá :o))
Všichni mluví anglicky a já jen koukám :o))
No, ale proto, že bylo opravdu zima, stačilo jedno kelímkové a šly jsme.

A ještě pár úžasných fotek ze skleníků ze zámečku a jedna společná s Jahůdkou a Miluškou :o)