Belgie - I. - Chateau de Grand-Bigard

Velmi netradičně jsem letos strávila Velikonoční svátky..
Protože je dcera na stáži v Bruselu, rozhodla jsem se já, pecivál, že se za ní vypravím. Sama, letadlem s nuznou anglickou slovní zásobou... Určitě nelétám tak často, jako jezdím busem, či autem a tak nervy vykonaly své. Jen tak tak jsem stihla odlet z Krakowa, protože nás cestou překvapilo omezení provozu na hlavním tahu v Polsku. Zhroutila jsem se na sedadlo vedle nějaké dívčiny, ze které se za chvíli vyklubala velmi milá a chápající osůbka...
Tak, jako v časové tísni kolikrát vyvinu až neskutečnou schopnost něco udělat, tak i ve stavu totální opuštěnosti jsem až sama žasla, kolik anglických slovíček jsem schopna vyhrabat z těch nejzazších šuplíčků mého vědění...A to už zapomínám i co jsem měla včera k obědu, neboť i má krátkodobá paměť je už kratší, než krátká...:o) Dívčina se mě s pochopením pro starší ročník laskavě ujala a po přistání na letišti v Charleroi zavelela "Follow me". I já tedy follow za ní :o))
Dcera mi podala zcela přesné instrukce, jak se z letiště dostanu do centra Bruselu, ale nevěděla, že potkám Joker...
Ale všechno dopadlo dobře, na centrálním nádraží jsme se s dcerou šťastně našly (cca po 20 minutách zmateného pobíhání a telefonického domlouvání...:o))) a tak začal můj týdenní pobyt v Belgii.
Začnu ale skoro koncem pobytu, ovšem pro mě hodně krásným a "vytěšeným" zážitkem.

Díky Galerii Marina jsem se seznámila se dvěma úžasnými ženskými Jahůdkou a Milkou, které momentálně v Bruselu nějaký čas přebývají a slovo dalo slovo a setkání už nemohlo zabránit ani sychravé počasí.

Děvčata mě a dceru vyvezla na nádherné místo kousínek za Brusel. 

Pohádka, ráj, sen všech květinářek...No, tak nějak bych ten výlet nazvala. I když pršelo, jeden nevěděl, na co koukat dřív. Strčila jsem zrcadlovku dceři do rukou a šla se kochat na živo. (Ono přes tu čočku je to jako lízat med přes sklo, že? :o)) A že bylo čím... Zahrada, vodní plochy. záhony, zámeček, skleníky.....ach.... Fotek mám dost, takže to sem budu sázet jedno po druhém...

S Janičkou a Miluškou jsem si připadala, že naposled jsme byly na kafi tak minulý týden... Ty ženské opravdu existují! Viděla jsem je! Ruce mají úplně normální - (toto je poznámka pro švadlenky, které znají jejich až neskutečné práce.)

Takže tady je první várka fotek ze zahrady zámečku....Kochejte se..