8. 4. 2014

Vzpomínky, nikoli černobílé...

Koupila jsem si dnes pastelky. Jen tak. Nic extra, jen sadu 36 barev pro školáky. No a to u mně vyvolalo vzpomínky na dobu, kdy ze všeho nejraději jsem se zašívala v pokojíčku a kreslila a malovala a lepila a stříhala a ..... Ani v sámošce nebyla moje máma tak často, jako v papírnictví:)))
Vidím to jako dnes, když jsem dostala svou první velikou paletu pastelek v kovové kazetě, jak jsem se s nimi doslova mazlila, čichala k nim, hladila je... a spala s nimi :) Nejvíc jsem milovala vůni té nejtmavší modré.. Ta byla fascinující...magická... A snad od té doby je tmavá modrá mou nejoblíbenější.
Je to barva hlubokého moře... nekonečného vesmíru... tmy... Modrá je prostě dobrá, co si budeme povídat.




Má první veliká paleta voskových pastelů..
Vodové barvy, kterými jsem nejspíš malovala i já, ale hlavně děti. A vzpomínám si, že ty z prvních byly v černé plechové krabičce. A taky anilínky jsem měla, ale ty už jsou dávno pryč..




Suché pastely. Tyto jsou dětí, ještě ze školních let, tedy také již s historickou hodnotou:)
A tady je miš maš voskovek různých původů:)



Od první třídy jsem navštěvovala Lidovou Školu Umění. Moc mě to bavilo. Můj první učitel byl ak. malíř pan Karel Lepík. S ním jsme pořád malovali. Pak jsme dostali nového učitele, ak. sochaře Štěpána Mikulu a po nějakém čase se s ním střídala jeho paní, ak. malířka Rosvita Mikulová. Díky panu Mikulovi jsem si zamilovala uhel, suchou jehlu a linoryt. To byly nejkrásnější hodiny. Špinavá jak horník, ulepená od tiskařské barvy ale neskutečně ščasná...:)
Paní Rosvita nás zase vedla textilním směrem. Dělali jsme batiky, tapiserie, macrame...
Vydrželo mi to nadšení celou školní docházku. Na UMPRUM jsem se hlásila dvakrát a neúspěšně, ale nelituji. Byly to nádherné roky.


A taky perokresbu jsem měla moc ráda...


Vlastně mám ráda všechny klasické techniky, jen olej jsem nezkoušela nikdy. 
A co vy, milé virtuální přítelkyně, máte svou oblíbenou výtvarnou techniku?

7 komentářů:

  1. Ja si pamätám len to, že výtvarná v škole bola pre mňa obvykle mor. Páčilo sa mi snáď vyrývanie tuším čierneho tušu pod ktorým bol farebný podklad voskovkami (???) ale maľovanie ako také ... nem nem. Učiteľka mala svoju predstavu a ja som ju nedokázala splniť. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, každý jsme měl svůj nejoblíbenější a taky nejneoblíbenější předmět a někteří měli rádi jen přestávky :)) To vyškrábávání do tuše jsme taky absolvovali.

      Vymazat
  2. Leni, to je nádherný post! Pastelky také miluji, dokázala bych je kupovat pořád a pořád :) Jen toho talentu mi nebylo nějak dáno, ale jo jo, čmárání mě i tak baví :)
    Měj krásné dny! Jola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No Joli, ale zas tak "čmárat" jehlou, jak Ty to umíš, to bych taky chtěla:)
      A kdysi, pastelky, tužky, strouhátka, štětce, barvičky a hlavně čisté papíry, to byly pro mně dárky nejkrásnější...

      Vymazat
  3. Leni, já do lidušky chodila jen na flétnu, výtvarný obor tam tenkrát nebyl otevřený ... a do Ostravy to pro mě jako pro malou bylo moc daleko a tak mi naši domluvili soukromé hodiny u místního malíře p.Drozda .... milovala jsem to, byl to úžasný pán v letech s neskutečnou trpělivostí .... díky němu miluju linorit, suchou jehlu a vůbec všechny tisky .....takže ty jako "horník"a já jako "prasátko", chi, chi .... Marki

    OdpovědětVymazat
  4. Leni, úplně cítím tu vůni tiskařské barvy a terpentýnu, na dloooouhe roky v ZUŠce vzpomínám moc ráda a čím dál častěji. Krásný příspěvek a krásné fotky. P.

    OdpovědětVymazat