1. 12. 2011

Všudybýlek....

V rodném listu Ishmael of Silkicat a doma MUF.
Plete se pod nohy, neustále "kecá", dělá u misky "psí voči", lehá si s drzým výrazem na gauč, který má zakázaný, o víkendech nás budí třeba o půl šesté, neustále vypouští chuchvalce chlupů, škrábe roh gauče, i když má své "luxusní" škrabadlo až do stropu a když si s ním zrovna nikdo nechce hrát, udělá v předsíni bobek!
Každé pracovní ráno mi poskytuje dávku něžné terapie a tím vykouzlí úsměv na mé tváři, i kdyby venku trakaře padaly, jeho kožíšek je hebounký a když vrní, zapomenu na všechno zlé. Když malým teplým jazýčkem olízne můj prst umazaný jeho oblíbeným papu, usmívám se a užívám si to. Když přijdu z práce začne na zemi předvádět kotrmelce a když se zouvám, zápasí s mou nohou, usmívám se. Když je mi ouvej, on to ví a nechá mě hladit svůj kožíšek a vrněním na mě přenáší své léčivé vibrace. Když cokoliv dělám, asistuje. Vytrvale a nenuceně....A já se v jeho přítomnosti téměř neustále usmívám...Je to jen zvíře, ale za ty tři roky mě hodně naučil...Není to JEN zvíře. Je to kamarád...








2 komentáře:

  1. Ten je boží!!! Opravdu nádherný kocour... Tak jak jsi to napsala, je to i u nás už dokonce osm let:-) Jsou to fakt zlatíčka:-)

    OdpovědětVymazat