kiwilivingblog

Kočičí.....

2012-02-23T15:44:00.001+01:00

Pár fotek z dnešního odpoledne a nedávné nadílky sněhu.
Zimu má ten náš kočka rád. Hlavně pozorování krmítka z kuchyňského stolu :o) Když nasněží na balkónu, několikrát denně sedí před dveřmi a mňouká tak dlouho, až mu někdo otevře a on může hrabat v tom "měkkém studeném něčem". A protože je to vlastně legrace - pozorovat to zvíře, jak blbne - hážeme mu kuličky, které aportuje, skáče po nich, sem tam mu ujedou zadní a pak se vyválí a vypadá jako sněhulák :o))...Zima je u nás na balkóně docela veselá :o))

Tusal 2012

2012-02-21T19:52:00.000+01:00

No jo,. moc tam toho nepřibylo :o)....Z toho "vlnění" ani žádné zbytky nejsou :o)

Rafaelo....

2012-02-19T10:50:00.000+01:00

Už několik dní každé odpoledne až do noci, sedím v kuchyni u stolu a píchámjehlou do vlny. Vyrábím si kulaté polotovary a mezi tím čekám, až přiletínějaký nápad, co s nimi. Krom nejnutnější údržby domácnosti už praktickynedělám nic jiného :o) Tomu se říká závislost...
Jde kolem můj neustále vtipem sršící syn, koukne na sáček s bílými kuličkamia prohodí:
"Co to bude -Rafaelo?" :o)))
Mám moc ráda ty jeho vtipné poznámky :o)))

V neděli ráno...

2012-02-12T09:42:00.000+01:00

Jen pár fotek borůvčí demonstrujícího svou touhu po teple,jaru…

Když musíš, tak....

2012-02-10T16:05:00.001+01:00

Já prostě musím! Spadla jsem do "toho" rovnýmanohama a není mi pomoci :o)

Další dvoje hotové, další čtvery ve fázi „ještěbytoněcochtělo“ a v kuchyni na stole vlny různých barev, plno stužek,šňůrek, koncovek, perliček….Ještě že musím chodit do práce, jinak bych už asiměla zánět karpálního tunelu – řekl synáček…. :o))

V Lomné...

2012-02-06T19:38:00.001+01:00

Tak jsme se zase sešli. „Zdravé jádro“ spolužáků zezákladky, ani nechtějte vědět kolik let po opuštění ústavu! :o)) V krásnémúdolí říčky Lomňaky v nádherné roubence jednoho ze spolužáků. Letos nám trochu kazilapožitek otřesná zima, kdy i uvnitř zamrzala voda v trubkách, ale zato jsmesi dosyta užili tepla ohně nádherně praskajícího dříví v krbu…

Ale víc řeknou samotné fotky…

Plstění...

2012-02-03T10:36:00.002+01:00

Může za to Vladěnka. Hned, jak jsem našla její blog, bylo mi jasné, že TOHLE musím zkusit! Krásnýpřírodní materiál - pro mně zatím pole neorané..Sice jsem o TOM přemýšlela uždávno, ale neměla odvahu. Až teď, v úterý, když jsem se stavila do jednohomalého milého obchůdku , že sikoupím něco zcela jiného, než s čím jsem odcházela, jsem ji našla. Ano,odcházela jsem s vlnou, jehlou, různými korálkovými komponenty, odhodláním anadšením. Od milé paní majitelky jsem dostala miniškolení plstění, pár dobrýchrad a fíglů a upalovala domů.

Nakrmila jsem teď už jediného na mně potravinově závisléhočlena domácnosti – kocoura (ti ostatní si v lednici vždy něco uloví sami:o)) a „šla na TO“.

Věděla jsem, že mám někde „zašitý“ kousek molitanu a kdyžjsem ho našla, byla jsem strašně ráda, že jsem takový sysel! :o))

Opatrně, se strachem – jako když je něco poprvé – jsem píchalajehlou do smotánku vlny a dávala pozor abych nezlomila jehlu, abych senepíchla, abych měla práci souměrnou…

A tak se zrodily mé první vlněné kouličky, vlněnky… Tyhlekorálky nikomu nedám, ty jsou jen moje – moje první! Jsou to ty purpurově-červené…

Po tři večery jsem si hrála s vlnou a jehlou a takvznikly troje korálky. Ty třetí ještě čekají na stole na dokončení – musím zasedo toho obchůdku :o) Ty vám také ukážu.

Jehlu mám stále první, v prstech 6 dírek po ní. Strašněto zabolí, když se trefíte, ale stojí to za TO!

Objevuji nový materiál, jeho možnosti, jeho krásu a děkujiVladěnce, že jsem ho našla…

Pelíšek pro mašinku...

2012-01-31T16:14:00.001+01:00

V Marině 10/2011 Bellet ušila moc krásný pelíšek pro mašinku, mnoháděvčata už také a jak nedávno výstižně popsala Táňa - ttalbi svourychlost při vzniku jiného projektu: "O dvě kola za pelotonem" :o))) - ušila jsem pelíšek konečně i já pro mašinku svou...

No, nic moc. Vařila jsem z letitých zásob, ale konečně jsem použila snad 50 let staré veliké knoflíky kdo ví z čeho :o)

Vybírat není problém, ale VYBRAT - to už problém je... :o)

A jen tak pro zajímavost - takhle to vypadá v kuchyni při takovém mém menším "tvoření". Ó jak já toužím po svém bordel-pokojíčku....:o))

Mrzne až praští...

2012-01-29T15:32:00.000+01:00

Mnozí už nedoufali. Já také...
Mnozí už natěšení na příchod jara. Já také...
A ejhle! Příroda řekla: "Je leden, mělo by mrznout!" No a tak tedymrzne. Což o to, my vytáhneme podvlíkačky, oteplovačky, kulichy a teplérukavice, ale co tam venku? Co zvířata?
Byla jsem se projít v lese u zahrady. Ve městě inverze - tady nádherněsvítilo slunce, i když, chtělo by to ještě tak 100 výškových metrů navíc proabsolutní azuro... Pobíhala jsem kolem potoka a nevycházela z úžasu, co dokážeteplota pod nulou vytvořit z vody! Pak cestou lesem k chatce jsem chtělauškubnout nějakou větvičku borůvčí domů do vázy a měla jsem problém najítkeřík, který by měl zelené konečky. To ta zvířátka - všechny keříky okousané ažna tvrdé dřevo! Tam, kde v létě rostou maliny a ostružiny - sníh rozhrabaný ažna zem a všechno, co bylo jen trošku zelené, sežráno. Všude po lese i blízkochatek stopy srnčí i dravců. Občas "lesní postýlka", občas hromádkabobků... Za potokem, kousek pod hájovnou, krmelec. Pan hajný se stará anejspíš i hodní lidé.
Máme hodně jablek. Nejspíš, když pojedu za pár dnů zase sypat ptáčkům,projdu se s igelitkou jablek do lesa...Slibuju.

Objetí....

2012-01-26T18:07:00.000+01:00

Nemyslela jsem si, že dnes něco napíšu. Ale musím. Tento odkaz mi dnes přišel do práce. Poslala mi ho kamarádka. Jenže já v práci na internet moc nemůžu a pouštět si videa, to už vůbec ne. A tak, když jsem k večeru dorazila domů, otevřela poštu, spustila jsem si odkaz a ...."Ty brečíš?" - dotaz mého syna od vedlejšího stolu. "Jo, no a?"...

Nic to nestojí, nikomu to neublíží, ba právě naopak i ti, kteří se mračili, či je z nějakého důvodu bolelo tam uvnitř, na duši, se rázem začnou usmívat a den je opět krásnější...
Tak se kochejte, jako já...... Objetí...

TUSAL 2012

2012-01-23T18:07:00.000+01:00

Na blogu Cyber Julki jsem našla moc pěknou akci. Vlastně mě navigoval příspěvek Jolanky :o) Je to pro mě druhá taková zkušenost ve virtuálním světě. A jen žasnu, čeho všeho se člověk "nedožije" :o))) (chce se mi napsat - na stará kolena, no ale ten dovětek budu používat až za dva roky...:o))
Moc se mi tato akce zalíbila a jsem ráda, že se také mohu zúčastnit.
Jedná se o celoroční sbírání zbytečků bavlnek z vyšívání, či malinkých odstřižků ze šití a dokonce Julka "povolila" vstup i úplně netextilním tvořilkám, takže i kousíčky po scrapbooku a jiných technikách jsou povoleny. Sbírá se do sklenice, kterou si každá může, či nemusí ozdobit dle své fantazie. Podmínkou je každý měsíc, v den novoluní umístit na svůj blog odkaz na Julku a fotografii své sklenice i když v ní za celý měsíc nepřibyla ani nitka:o) Dále každá z účastnic zašle na její adresu malinký "dáreček" ( hand-made) a ty pak všechny budou po novém roce odeslány jedné z účastnic, která bude vylosována (pakliže splní všechny podmínky za celý rok).
Takže tady je moje sklenice od kávy, kterou snad i jednoho dne ozdobím :o))

No a toto je výsledek naší malé, komorní akce "Každý každému kousek"- ze severu Moravy. Stydím se, že jsem s tím nádherným topíkem ještě nic neudělala, ale asi, jak je u mě zvykem, to chce čas a pak TO přijde! :o))

Bábovka na neděli...

2012-01-21T19:11:00.002+01:00

Každá hospodyňka má určitě ten svůj nejlepší, nejmilejší, osvědčený léty, děděný z babičky na maminku, posléze i na své dcery....Prostě ten svůj, zaručeně NEJ recept na bábovku. Je jednoduchý, chutný, dá se různě obměňovat...Mám ho 1000x vyzkoušený a mám ho ráda.
Ušlehám 1 změklé máslo se 25dkg mletého cukru, přidám 4 žloutky, které postupně zašlehávám, pak na střídačku 1/4 l vlažné mléko s 50dkg polohrubé mouky s jedním kypřicím práškem. (Tady se nekladou meze pozměňování mouky za mletý kokos, otruby, pšeničné klíčky a pod.) Navrch přidám ještě třeba rozinky, sekané ořechy... Nakonec vmíchám sníh ze 4 bílků, vyklopím do dvou vymazaných a vysypaných bábovkových forem a do trouby vyhřáté na 160 stupňů dám péct na 50 minut. (Používám spodní ohřev s ventilátorem)
Proč do dvou forem? No, protože my jsme na sladké a péct jednu jedinou bábovku je pro nás neefektivní :o)))

Svícny....

2012-01-20T22:32:00.001+01:00

Ehm....No...Měla jsem to "v hlavě" už tak na podzim, ale jaksi mi to nevyšlo. Zase..... :o) Měly to být svícny na Vánoce, ale když nebyl ten čas...Takže až teď.
To se nějakou dobu nevyhazují plechovky z kompotů, žampionů, hrášku a pod. Zbaví se z jedné strany víčka - úplně. Poprosí se někoho silného (nejlépe nějakého chlapa), kdo se neřízne, aby mi nejlépe malým (takovým, co je mu to už jedno) nožem vyřízl do zbylého víčka otvor trošku větší, než je čajová svíčka (doporučuji obkreslit čajovku fixem). Dále je potřeba hrubší alobal (na grilování) abychom mohli utvořit mističku pro čajovku a nejlépe hrubý alobal na obal plechovek (Řempo, železářství...) Velice užitečným pomocníkem je tavná pistole (toto nádobíčko stavím na roveň např. po generace děděnému servisu míšeňského porculánu... Tak si té pistolky cením :o)) Dále potřebujeme něco k měření, něco k řezání (lámací nůž), podložku (kuchyňské prkénko - větší), podložku pod tvoření na alobalu (hladký ručník - nesmí to být moc měkké a nesmí to být moc tvrdé :o)), tupou tužku (spíš tvrdší - neopotřebovává se tak rychle), no a papír na nákresy... Borci můžou tvořit obrazce z hlavy :o)
Obecně k použití tavné pistolky: že pálí - víme, proč nám někdy to, co jsme přilepili nedrží? - nevíme...
Je to proto že, buďto jsme měli povrch mastný, nebo studený. Na studeném podkladu (okenní tabule např.) nám to držet nebude - musíme místo nahřát - třeba fénem. Já nahřívala jak plechovky, tak ozdobený alobal pod lampičkou. Kdo má v lampičce úspornou zářivku - nepochodí...Nesálá dostatečné teplo :o)
Toto se netýká materiálů všelijak strukturovaných, jen hladkých povrchů - to víme. :o)
No, a teď pár fotek...

Plechovky můžeme "stohovat", čímž dosáhneme svícnů vyšších (tavnou pistolkou slepíme)

Doporučuji vyříznutý okraj pozahýbat dovnitř - aby nám tam mistička pěkně sedla a my abychom při manipulaci nekrváceli...

Spodní okraj nastřihneme aby šel hladce založit dovnitř, ale jen tak, abychom nestřihli do pohledové strany

Když máme alobal ozdobený, položíme na něj plechovku a obalíme - nejdřív na sucho bez lepidla, čili si vlastně ten alobal vytvarujeme do takové vaničky, dáme trochu nahřát alobal i plechovku (třeba i na plotýnku sporáku) a pak na nějaké podložce (abychom si lepidlem nepocintali stůl) do vaničky alobalu stříkneme trochu lepidla a opatrně a velmi přesně a zároveň rychle (složité, co? :o)) vložíme plechovku nahřátým místem na lepidlo a okamžitě přitlačíme. K tomu je právě dobrá ta podložka - nepocintáme a nespálíme stůl a prstíky...Pak přilepíme jednu stranu k plechovce a tu druhou trošku ohneme na okraji dovnitř - udělá se nám hezčí rantlík, než jenom třeba špatně uřízlý okraj. Opět naneseme lepidlo a přitlačíme.

Nastřihlý okraj založíme dovnitř, o podložku vyrovnáme, vložíme svíčku, zapálíme a... kocháme se... :o)

Tohle není naaranžované. Je tak drzý, že mi vleze přímo před ruce, lehne, převaluje se, nebo jenom dříme. Vlastně pokaždé... Nad ním totiž svítí lampička, která hřeje! :o))))

Haloooo, poštáááá....

2012-01-19T20:16:00.003+01:00

Jo, pošta. Přímo od paní poštmistrové!
PAVLÍNKO, to se dělá? Sedím tady s knedlíkem - ne na talíři - a koukám na ta písmenka před sebou a nevím, co psát... No, takže asi nejdřív poděkuju .... DĚKUJUUU!!! :o)

Takže, co o tom vím? Mám zanechat odkaz na človíčka, který mě má rád - to je Pavlínka . Dále bych měla vybrat 5 (jenom 5???) blogů, mně milých, maličkých, maximálně se 200 pravidelnými čtenáři, zanechat jim vzkaz na blogu, či e-mailu o mém úmyslu a umístit ocenění na blogu svém...Tak činím teď.

Je neuvěřitelné, kolik krásných lidí jsem "potkala" něco málo před rokem a kolik "kamarádek" z toho vzniklo? Ty uvozovky jsou tam proto, že zatím (ZATÍM) je to pořád ještě ve světě nehmatatelném, ale není možná a dá-li Pánbíček a bude zdravíčko, tak snad (SNAD)jednoho krásného dne i na živo. Na hodně z vás bych si opravdu chtěla šáhnout. Jestli se mi celou tu dobu nezdáte.
Třeba taková Milka - to je neuvěřitelně šiková kočenka..Já mám sice prakticky pokaždé z těch jejich obrázků depku ale zároveň koukám v úžasu a týrám se prohlížením furt dokola.
Nebo její kamarádka Jahůdka. Viděly jste její kryt na mašinku? Ne??? Tak šup šup! A taky ty tašky.. Zase tašky...Jak říkám - dělá mi dobře to sebe-týrání. Jo a má kočku - takže kámoška :o))
A pak tady mám jednu skorosousedku, sice teď žije v Poděbradech, ale pochází z dědinky kousek od Třince a kousíneček od Záolší, kde mám svou milovanou zahradu. Jolanko, Tebe bych taky strašně moc chtěla poznat na živo.
Není to tak dávno, co jsem narazila na blog, který mi opravdu přirostl k srdci. Blog Vladěnky. Tam jsem každý den. A hltám to jejich hospodářství a Vladěnku přímo "žeru", protože to, co ona umí s vlnou...No, však si počtěte.
A znáte Jitušku ? Znáte, že? Tam jsem přímo ztracená a taky nevím, na co koukat dřív!
No, tak to by bylo těch pár, o kterých jsem MUSELA přemýšlet a z těch 15 na papíře tužkou vylosovat...
Je to málo a nejspíš by tady bylo víc, než jen 15 jmen. No ale když jsou taková pravidla...

Kočenky, jsem ráda, že o vás vím....Vaše Lenka

Krabička - nekrabička....

2012-01-18T20:48:00.002+01:00

Je a není to krabička. Nějak se to dostalo skrze dceru k nám domů a povídá: "Tu máš a dělej si s tím, co chceš"....No tak to pár dní leželo a pak mě něco napadlo. Zase mi byla vzorem ivoryblushroses.
Ale k čemu mi vlastně bude? ..netuším... :o)

A toto, to je prosím zrecyklovaná plechovka z mini vrtačky Bosch a momentálně v ní skladuji stužky a krajky..

Ale to je už loňská záležitost...

Když je zima....

2012-01-16T18:23:00.000+01:00

...zahrádka spí a nabírá sílu. Konečně dostala i peřinu! V což jsem už pomalu přestávala věřit...
My, panelákoví, celoživotně toužící po kusu svého zeleného trávníku, možnosti kdykoliv ze záhonu utrhnou tu jahodu, tu hrášek, jsme celí bez sebe, když nastane zima a zahrada nás nepotřebuje...Alespoň já vždy tak trochu zesmutním a hledám si náhradní řešení - z toho plyne pak má zvýšená tvořivá aktivita doma :o) Ale tak úplně opuštěnou ji nenechávám. Je třeba nakrmit sýkorky a ostatní zpěváčky, je třeba oklepávat ztěžklý sníh z keříků, zkontrolovat jablka ve sklepě, podívat se zda k nám nezavítal někdo "cizí"....Ona i ta chvíle pobytu na ní, než se setmí, má v té sněhové záplavě své kouzlo. A hlavně to ticho....Jen nedočkavé štěbetání sýkorek a tiché sněžení....Spi. Vyspi se krásně do zelena... :o)

Zbytková....

2012-01-14T15:12:00.000+01:00

2,46 kg spárané, převážně ovčí, vlny ze starých de mode svetrů, nějaká ta upravená z galanterie a jako "výztuž" klubíčka bílého kordonetu a sněhurky. Je vypraná, po aviváži i jemná, ale těžká, protože jsem se zase krapet rozšoupla :o) No ale když těch zbytků bylo tak moc! :o)) Prala jsem se s ní 2 měsíce prakticky denně. Občas mě bralo spaní, ale docela jsem se "zakousla" a je hotová. (Hotová je už rok a ještě nemá začištěné uzlíky - a že je jich požehnaně!)
Dlouho jsem přemýšlela nad vzorem. Dokonce jsem si za tím účelem zakoupila i knihu. Trávila mnoho času prohlížením webů...A nakonec přeci jen zvítězila má lenivost a vybrala jsem si vzor, který není tak úplně jen dlouhý sloupek :o)... Nakonec, v jednoduchosti je přece krása, ne? :o))

Jasněěě...Náš model nesmí chybět, že jooo?? :o)

Jehelníčky...

2012-01-13T20:11:00.000+01:00

To byla krásná akce! Jedno z úžasných burzovních pondělí na Marině.
Hned, když bylo vyhlášeno téma, přestal pro mě téměř existovat konkrétní svět a neustále jsem myslela, jak je udělat? Z čeho? A pak jsem si vzpomněla na překrásné "hromádky" (pincushions) od ivoryblushroses z Flickru a ...bylo vymalováno :o) Použila jsem její postup trochu vylepšený o cca 2cm plátek polystyrenu přilepeného tavnou pistolkou na CD.
Ty moje nejsou tak krásně zdobené protože to za a/ tak neumím a za b/ aby do nich šly píchat špendlíky.
Tyhle "blbinky", ty mě baví :o))

No a tohle je můj "mazlik" u šicího stroje. Takhle velký jehelník je k nezaplacení! To se člověk trefí i po slepu :o)

A tyto krasavečky, ty jsem si vyburzovala...

Duhování...

2012-01-12T19:08:00.000+01:00

Jako malé dítě se s nimi mazlím, prohlížím si stále dokola ty barvičky a stále nevycházím z úžasu, jaká je to krása...Zatím mě nenapadlo jiné řešení pro jejich uložení, než toto. Pořádek jsem začala dělat nedávno, když jsem zoufale vymotávala z jediného zamotaného duhového klubka potřebnou barvu. Ten sáček si nezasloužily!

Polštářky...

2012-01-10T15:17:00.000+01:00

Co se zbytky klubíček, spáranými svetry, šálami...? Asi bude lepší z toho něco udělat, než to nechat ke svačině molům :o) No a tak vznikly "zimní polštářky".
(uf!..zas jeden kostlivec ze skříně hotový :o))

Křížaly...

2012-01-08T11:45:00.002+01:00

....takové divné slovo. Vždy se mi vybaví babička Justýnka, která nás, vnoučata, na tuhle dobrotu lákala. Ona, vytržená ze svého rodného prostředí na vesnici a přestěhovaná do města "na lepší", se pořád vracela ke svým starým zvykům, z nichž jedním bylo sušení křížal. Hrušky, jablka, švestky...To všechno u ní v garsonce vonělo každý rok k podzimu a my k ní chodili mlsat.

Vzpomínky na ni jsou krásné, i když už je to dlouho, co mezinámi není…

Babička a já...

Purpurová...

2012-01-07T16:19:00.000+01:00

Proč jen mi to vždycky tak dlooouho trvá?....
Tak před rokem jsem začala přemýšlet o dece ze svetrů. Shlédla jsem se v nádherných recyklacích Nikass a začala šmejdit po sekáčích. Tak nějak jsem se upnula k červeno-fialové kombinaci a tudíž syslila hlavně tyto barvy. "Hlavně" píšu proto, že jsem tam samozřejmě nemohla nechat hromady jiných nádherných svetrů, které jistě budu jednou nutně potřebovat :o) Jenomže, když jsem už měla nasysleno, i nápad, jak bude ve finále deka vypadat, přišlo jaro a z pultů textilních prodejen zmizely fleecy. Sice ne docela ale zcela určitě zrovna ta barva, kterou jsem si vymyslela, že použiji na zádíčka. Přešlo léto, deka byla sešitá a s podzimem přišly do textilu hromady barevných fleeců. I zakoupila jsem potřebné metříky a ...znáte to - moooře jiných a důležitějších akcí odsunulo tento můj úmysl a tak deka i fleece odpočívaly zase nějaký čas v pokoji...
Ale už jsem se vyhecovala a konečně deku dokončila. A je purpurová....

Zimní království....

2012-01-01T18:56:00.002+01:00

Už je to tradice, že první den nového roku oslavujeme výletem na kopečky. Nevadí, že každý rok máme stejný cíl. Těšíme se, protože je to pro nás zúčastněné také první a nejspíš jediná cesta vlakem za celý rok, i když jen krátká. Letos u nás pod horami sníh není skoro žádný, ale už příjezd na nádraží do Mostů u Jablunkova sliboval, že si užijeme. První zastávka - Chata Studeničné - pivko na žízeň a domácí zabijačková polévka s chlebem k tomu. Zabijačkové hody před Silvestrem jsou tady už tradiční a velmi vyhledávanou atrakcí mnohdy i z daleka přijíždějících turistů. Cíl cesty je Chata Gírová. Po malém zahřátí u presa, či čaje se pak vracíme zpět.
Krátký výlet, i když po vánočním gaučingu a silvestrovské noci pro mnohé docela náročný :o)

Osvěžující cesta lesem, nádherné výhledy, úžasné kouzlení přírodních živlů, ticho....
Je tady krásně...v Beskydách je všude krásně.

PF 2012

2011-12-31T14:51:00.001+01:00

Život je křehký, jako pavučina. Je a bude vždy jen na nás samotných, jak pevnou si ji upleteme, jak krásný vzor na ní vytvoříme a jaká přání si do ní chytíme....Přeji každému z vás, aby jste se nebáli a upletli si pavučinu jak z námořních lan, aby vám vydržela nejen příští rok, ale po celý život, aby udržela vaše chycená přání a aby se vám ta přání do posledního splnila.... A vykročte pravou a ve zdraví!

Vaše kiwi

Zelňák...

2011-12-29T19:44:00.002+01:00

Zase jsem to přepískla a zbylo od kachničky s bramborovými knedlíky zelí. Správně - zelný salát. No a tak došlo i na listové těsto z mrazáku a máme tady křupavý závin... :o)
P.S. ....ta sladká chuť cukroví už nás připravuje o rozum. Kromě manžela - ten je cukrový nonstop :o)

Perličkové brože...

2011-12-26T18:34:00.001+01:00

nebooo....Ještě nevím co.
Materiál: kravata ze sekáče, starý kroužek ze závěsu, perličky 100 let sbírané, nitě, spešl tenká jehla, trpělivost a rozpíchané prsty....

A zase po roce...

2011-12-23T21:15:00.003+01:00

máme tu Vánoce....

Jak jen to půjde, mějte své Vánoce krásné, pohodové, buďte zdrávi, milujte své bližní...

Zátiší....

2011-12-23T20:58:00.000+01:00

Dnes ráno moc krásně svítilo sluníčko a to mě vždy láká ulovit nějakou fotku. Ale u každého focení musím chtíc nechtíc počítat s tím, že se mi mé záměry poněkud změní, protože náš kocour jako by věděl, co se bude dít a krapet mi aranžmá vylepší. Téměř pokaždé! :o)) Samozřejmě celou dobu se tváří jako že: "já tady vůbec nemusím bejt..." nebo: "..neotravuj s tím..."
Takže - kocour ve vánočním :o)

Pečení je radost....

2011-12-18T13:54:00.001+01:00

Hera je pečení...:o)
Pamatujete si tu reklamu? Jo, Heru používám taky. A taky máslo a moučkový cukr a hladkou mouku a mleté oříšky....A to všechno ve zvýšené míře stejně, jako ostatní hospodyňky zrovna teď. Ale ještě mě napadlo si sem tam udělat fotku v průběhu hnětení, šlehání, vykrajování...No a taky finále :o) Ale nejsem tak dobrá, jak by se mohlo zdát. Už jsem i brečela zlostí a kdeco letělo do koše! Ovšem od těchto pokusů dokumentaci nemám, neboť na to v návalu zlosti jaksi nebyl čas :o))
Jídlo je vlastně i krásné...svým způsobem ...

Světýlka...

2011-12-11T18:33:00.001+01:00

Z nějakého důvodu mám celoživotní potřebu v zimním období vidět a cítit oheň. Bohužel, v paneláku nelze vlastnit krb a na zahradě už je zima a tak se rok co rok stávám v tomto období "svíčkopaličem" ve velkém. Jednou jsme takhle stály s dcerou před pokladnou v IKEA a ona povídá: "Vidíš, co máš v koši? Vypadáme jak pyromani!" :o)) Ano, jen svíčky a svícny! :o))
Miluji tu mihotavou záři, to živé teplo...

Ono se řekne "okno"...

2011-12-05T20:29:00.001+01:00

Začalo to sportem. Syn běhával OB a já jsem se jednou ukecala, že bych se šla po lese proběhnout s ním. I běžíme sobě a najednou strouha. Zvednu se s mohutným odrazem do vzduchu jak těhotná laň a na vrcholu pomyslné křivky jsem se poněkud zastavila (představ si Matrix) protože periferním viděním mé oko + mozek vyhodnotili, že "dole je něco, co se Ti líbí!" I dopadla jsem a koukám, on to krásný čtvrtkruhový okenní rám i s kličkou (od bláta a jiného čurbesu, ale já vždycky vidím to světlo na konci tunelu:o)). I bylo po běhu. Synáček jen nechápavě kroutil hlavou, že normální (nejsou normální!) lidi do lesa bordel nosí a JÁ ho vynáším :o)
Tak na ten rám ještě nedošlo. Pouze jsem ho zbavila všech nečistot a krapet ošetřila, a už několik let je ve vyčkávací pozici, až jednou poletí TA Můza, políbí mě a já ho zachráním...Ty ostatní rámy šly tak nějak ..samy?.. Nadsvětlík slouží u kamaráda jako nadsvětlík, malé okno jako dekorace našeho obýváku, další nadsvětlík zdobí zádveří naší předsíně, a poslední slouží jako "osvětlovací zrcadlo" na zahradě. No a tři další okýnka jsou teď dvířka skříňky rovněž na zahradě...A pod postelí a na garáži mám ještě slušnou zásobu :o))
No vy byste měli to srdce je zahodit???

Má první...

2011-12-05T16:09:00.001+01:00

Chystá se veliká sláva. Rodiče budou slavit 150tiny! Jaký vymyslet dárek, když už "všechno" mají a "nic" nepotřebují?
A tak postižena blogy patchworkářek celého světa, postižena ročním virtuálním životem s více, či méně šílenými Marínkami :o) a v neposlední řadě postižena závistí, že VŠECHNY už to zkusily a JÁ ne, jsem si řekla, že také ušiji deku, také TO zvládnu a vyrobím rodičům společný dárek. No a tak jsem začala už v létě syslit všelijaké látečky a vymýšlela, jakou ušít, abych to zvládla a zároveň to trochu vypadalo. Návrhů bylo habakuk a vyhrál tento, který se mi zdál docela lehký... :o))) Dokonce jsem šla i tak daleko, že jsem si pořídila KAIcajky (původce slova - Mystera, čímžto jí děkuji :o)) protože mé letité nůžky čínské provenience sice stříhají, ale jak se jim chce a trojúhelník s ryskou není to pravé ořechové pro precizní měření :o))
Pokořila jsem svůj první Everest. Sice s kyslíkem a šerpama v zádech, ale pokořila. Doufám, že se časem vypracuji až k alpskému stylu...
Teprve jsem začala a nápady by byly, tak uvidíme, jak brzy zase něco uvidíme :o))
Rozměry: 2300 x 2150
P.S. A byl u nás už Ježíšek :o) IKEA - Ježíšek :o) Ano, nové sezení v obýváčku...:o)

Všudybýlek....

2011-12-01T21:23:00.001+01:00

V rodném listu Ishmael of Silkicat a doma MUF.
Plete se pod nohy, neustále "kecá", dělá u misky "psí voči", lehá si s drzým výrazem na gauč, který má zakázaný, o víkendech nás budí třeba o půl šesté, neustále vypouští chuchvalce chlupů, škrábe roh gauče, i když má své "luxusní" škrabadlo až do stropu a když si s ním zrovna nikdo nechce hrát, udělá v předsíni bobek!
Každé pracovní ráno mi poskytuje dávku něžné terapie a tím vykouzlí úsměv na mé tváři, i kdyby venku trakaře padaly, jeho kožíšek je hebounký a když vrní, zapomenu na všechno zlé. Když malým teplým jazýčkem olízne můj prst umazaný jeho oblíbeným papu, usmívám se a užívám si to. Když přijdu z práce začne na zemi předvádět kotrmelce a když se zouvám, zápasí s mou nohou, usmívám se. Když je mi ouvej, on to ví a nechá mě hladit svůj kožíšek a vrněním na mě přenáší své léčivé vibrace. Když cokoliv dělám, asistuje. Vytrvale a nenuceně....A já se v jeho přítomnosti téměř neustále usmívám...Je to jen zvíře, ale za ty tři roky mě hodně naučil...Není to JEN zvíře. Je to kamarád...

Doba předvánoční....

2011-11-27T17:12:00.001+01:00

Ani se mi nechtělo dnes věřit tomu, že začíná obdobívánočního těšení, období adventu...Dnešní sluncem zalitý den na mě i přespoměrně špinavá okna od rána volal "Pojď ven!! Ještě všechno neusnulo,ještě kvetou vřesy, ještě je tráva zelená..." A tak jsem šla. Zalila jsempřed nedávnem zasazenou hrušku, tu a tam přistřihla stromek, či keř, který vlistí vypadá dokonale, prohlédla nalité pupeny azalek a pěnišníků, přikrylapetrželový kopeček a nastříhala pár větviček jehličnanů na adventnízdobení...Advent jsem zaspala. Nevím, jak se to mohlo stát!...No nevadí, dnessi zapálíme svíčku zástupnou, ale už také vánočně zdobenou....

Přátelé, kamarádi....

2011-11-26T15:36:00.001+01:00

Takto se oslovujeme již nějaký čas na zvadlech téměř každý měsíc poté, co nám odrostly děti, práce či podnikání už tak nějak běží samo a najednou jsme po létech zjistili, že si chybíme...Spojují nás dlouhé cesty naší zemí, výstupy na krásné vrcholy našich hor a také naše písničky. Někteří prošli kus svého života cestou mnohdy i víc, než trnitou, jiným se zas dařilo... Někteří spojili své životy se závazkem, kdy k sobě prstýnkem připoutali svého vyvoleného partnera, jiní zůstali volní, jak nikdy nespoutaný vítr ve vlasech... Mnohým byla naše zemička malá a vydali se poznávat jiné kraje, mravy a lidičky, ba i země už nebyla dost a vydali se po mořích...
A protože máme na co vzpomínat, máme si co říci a hlavně se opravdu rádi vidíme, pořádáme svá setkání opravdu s radostí a nadšením... A jsme...kamarádi...

Vánoční koule...

2011-11-15T17:26:00.001+01:00

Jednou, kdysi dávno, jsem koukala na šuplík plný ohraných tenisáků a tak nějak mi bylo líto je vyhodit. (To asi i manželovi, když mi je natahal dom, že?...) Přemýšlela jsem, jestli s nimi nemám zajít do útulku - pejskům na hraní, jenže než já se vždycky někam vyberu....A jednou jsem tady u nás v krásném obchodě plném dekorací viděla podobné koule různě zdobené různým olepením a v různých barvách...A taky ty ceny...A pak mi to začalo šrotovat v mozkovně! (Kvůli blbinám mi to šrotovalo vždycky - kvůli učení jen sem tam...:o)) No a že jsem měla po ruce nějaký ten latex a tavnou pistoli, posléze přikoupila i barvu ve spreji, tak už před rokem vznikly prototypy a letos jsem ještě přidělala. Slupky z pistácií mi donesl synáček, protože má maminku tak rád a vzpomněl si na mě na jedné "pařbě", když nějaký čas před tím jsem se o pistáciích zmínila :o))

Pracholapky....

2011-11-13T20:05:00.001+01:00

Nebo taky srdce z lásky, srdce pro radost, srdce jen tak,když nemám co jiného na práci... Krásný symbol, do kterého se vejde vše, pro conemůžeme nalézt ta správná slova, i když se snažíme sebevíc....

Když zavoní levandule....

2011-11-12T10:17:00.001+01:00

Jednou za čas mě to popadne a svolávám k sobě na návštěvu kamarádky. A že si je chci užít pěkně po troškách, tak si je i po troškách "servíruju" :o) A že se letos krásně urodila levandule a já si ji nasušila, tak jsem pro každou návštěvu připravila maličkou "odměnu" za to, že byly tak hodné a přišly...Včera už dva kousky odešly s novými majitelkami....

A bylo to krásné, poetické odpoledne až do půlnoci......:o)

Polštářky...

2011-11-05T14:56:00.001+01:00

Polštáře, polštářky....Jsou s námi od narození až po samotný konec...Mazlíme se s nimi, díváme se na televizi :o), válčíme jimi, sedíme na nich, vstřebávají naše slzy....Prostě jsou všude! A taky jich není nikdy dost...
Asi je začnu množit...:o)

Poliček není nikdy dost....

2011-11-04T21:31:00.001+01:00

Bylo mi jich líto...Nejdřív té malé - kořenkové...Má toho už hodně za sebou a že jí chybí dva šuplíčky se dá tudíž celkem snadno pochopit. Zachránila jsem ji z chlíva...
Té větší mi také bylo líto. Také toho hodně zažila. Když jsem plánovala svou současnou kuchyni, okamžitě jsem věděla, že ji NUTNĚ potřebuji! Zachránila jsem ji z chlíva...
Mám je ráda...Jsou to moje poklady.

Střepování...

2011-11-03T18:58:00.001+01:00

Vždy se mi líbily mozaiky. Při brouzdání netem jsem žasla, z čeho všeho se dají mozaiky vytvářet, na jaké povrchy, v jakých tvarech... Já to zatím zkoušela jen ze střepů kachlí, kamínků a zrcadel. Pochválím se - zatím všechno drží! :o)

Podzimní karneval...

2011-11-02T21:23:00.000+01:00

Zase! Letos zase ta nádherná přehlídka barev v dlouhých stínech, nízkém slunci, s chladným větrem ve tvářích...